Člověk se takto například nenaučí vzpřímeně zvládat krizové situace. Nastane-li nějaká nepříjemnost, již musí řešit, sahá raději po mobilu.

Další závažnou vadou na kráse textovém je kurvění češtiny. Na pochopitelnou absenci diakritiky jsme si zvykli a nehodláme ji, alespoň doufám, zavádět do běžného života. Daleko podstatnějším problémem je vynechávání mezer mezi slovy (tím mimochodem odpadá i interpunkce) a zkracování jednotlivých slov, ale i vět na místy až neúnosné minimum. Toto se samozřejmě děje kvůli omezené kapacitě textové zprávy. Za každou zprávu se platí, a proto se „odesílatel“ snaží do jedné SMSky napěchovat co nejvíce informací. To vše ještě lze tolerovat u dospělého člověka, který ví, jak má psaná čeština vypadat a po napsání či přečtení zprávy se vrací k běžnému jazyku. Začnou-li však děti přijímat styl psaní zpráv za normální, je zle.
Představme si například, že student první ročníku gymnázia napíše větu: „Tak se jde“, formou : “Taxede“. A když zjistí, že je to chyba, nechápe, co na tom není správného. A to se opravdu stalo.

Anebo jiná, ne tolik vážná, o to více deprimující záležitost. Jakpak se asi cítí každý z nás, slaví-li kupříkladu narozeniny a místo osobní gratulace nebo alespoň hezkého písemného blahopřání, obdrží textovku ve znění: „Hodnestestizdravilasky. Mana.“

To že se v poslední době tolik rozmáhá fenomén zvaný SMSka, to že je v takovém množství a takovým způsobem používáme, to lecos vypovídá o naší společnosti. Poslat textovku je nejen způsob nejlevnější ale i nejpohodlnější. Člověk nemusí za oním „ adresátem“, nemusí do obchodu koupit dopisní papír, nemusí k poštovní schránce. Nemusí s tím druhým mluvit, dívat se na něj, obávat se jeho reakcí apod. Je zkrátka za pecí, stejně tak jako generál, řídící bitvu z bezpečí štábního stanu. Jenže právě takto vedené bitvy častokrát končí porážkou. Stejně tak jako je oheň dobrý sluha, ale špatný pán, je textová zpráva SMS prostředek k rychlejší a bezproblémovější komunikaci, avšak pouze za předpokladu, že vášeň v ní dokážeme krotit. Nesmíme zapomínat, že jsme lidé a lidé na rozdíl od strojů umí komunikovat ústy a tváří v tvář. Tohoto způsobu musíme využívat nejvíce, protože je nám přirozený, a ať si to připouštíme nebo ne, je i nejpříjemnější.