Úvaha o SMS

Zhruba před pěti sedmi lety začal do naší společnosti výrazněji pronikat vynález zvaný mobilní telefon. Přes jeho nesporné výhody si jej, hlavně z důvodu zpočátku vysoké ceny, většina lidí začala pořizovat spíše z potřeby vlastnit něco nového, něco, co ostatní nemají, něco, čím se odlišují, něco, co opět na chvíli oddělí zrno od plev.
Mobil byl znakem určitého společenského postavení jedince a na nějakou dobu, hlavně v prvopočátcích jeho rozmachu se dokonce stal jedním ze synonym pro snobství.
Postupem času mobilní telefony zlevnily a staly se cenově dostupnými prakticky každému. Mobil je dnes předpokládanou „součástí“ každého člověka. Kromě obyčejného telefonování odkudkoliv kamkoliv nabízí ještě několik dalších „služeb“ a možností svého využití. Jednou z nich jsou i tolik oblíbené SMS zprávy.

Prostřednictvím textových zpráv dnes hlasujeme do nejrůznějších anket, objednáváme všelijaké zboží, dozvídáme se kolik je na horách sněhu a kde je v cizím městě nejbližší kavárna. Ale hlavně, prostřednictvím SMSek komunikujeme s přáteli, známými, s rodinou. Je to úžasně rychlé, pohodlné, moderní a kdo denně nerozešle alespoň pět zpráv je fakt „out“.
Jenže, všeho moc škodí, a proto se musíme ptát: „Může existence a přílišné používání SMS zpráv škodit?“ Sama existence čehokoliv se nemůže stát škodlivou, dokud k tomu člověk svým jednáním a přístupem sám nedá podnět a souhlas.
Spousta mladých lidí dnes tráví dlouhé hodiny s palcem na klávesnici vyťukávajíc zprávu kamarádovi, který bydlí třeba jen o několik kroků dál a bylo by jistě daleko jednodušší a příjemnější sejít se s ním osobně.
A právě v tomto nalézáme jedno, na první pohled nepodstatné, ale z dlouhodobého hlediska velice konkrétní nebezpečí.
V dětství a mládí se člověk velmi intenzivně vyvíjí a hlavně vývoj psychický je založen na velkém množství aspektů. Způsob vnímání okolí a komunikace s ním v této velice důležité etapě života, v dospívání, de facto rozhoduje o další lidské existenci, o tom, jaký jedinec bude po zbytek svého života. A právě určitá izolace od ostatních lidí působí nepříznivě na tento vývoj osobnosti. Člověk ztrácí, aniž by se jí kdy naučil, schopnost „naživo“ komunikovat s ostatními, stává se nesmělým a plachým v osobních kontaktech, je vytržen z reality, není „otloukán“ životem a získává zkreslené představy o lidech, neboť do SMSky lze bez uzardění napsat cokoliv – tento způsob komunikace nemusí být zrovna upřímný.

Člověk se takto například nenaučí vzpřímeně zvládat krizové situace. Nastane-li nějaká nepříjemnost, již musí řešit, sahá raději po mobilu.

Další závažnou vadou na kráse textovém je kurvění češtiny. Na pochopitelnou absenci diakritiky jsme si zvykli a nehodláme ji, alespoň doufám, zavádět do běžného života. Daleko podstatnějším problémem je vynechávání mezer mezi slovy (tím mimochodem odpadá i interpunkce) a zkracování jednotlivých slov, ale i vět na místy až neúnosné minimum. Toto se samozřejmě děje kvůli omezené kapacitě textové zprávy. Za každou zprávu se platí, a proto se „odesílatel“ snaží do jedné SMSky napěchovat co nejvíce informací. To vše ještě lze tolerovat u dospělého člověka, který ví, jak má psaná čeština vypadat a po napsání či přečtení zprávy se vrací k běžnému jazyku. Začnou-li však děti přijímat styl psaní zpráv za normální, je zle.
Představme si například, že student první ročníku gymnázia napíše větu: „Tak se jde“, formou : “Taxede“. A když zjistí, že je to chyba, nechápe, co na tom není správného. A to se opravdu stalo.

Anebo jiná, ne tolik vážná, o to více deprimující záležitost. Jakpak se asi cítí každý z nás, slaví-li kupříkladu narozeniny a místo osobní gratulace nebo alespoň hezkého písemného blahopřání, obdrží textovku ve znění: „Hodnestestizdravilasky. Mana.“

To že se v poslední době tolik rozmáhá fenomén zvaný SMSka, to že je v takovém množství a takovým způsobem používáme, to lecos vypovídá o naší společnosti. Poslat textovku je nejen způsob nejlevnější ale i nejpohodlnější. Člověk nemusí za oním „ adresátem“, nemusí do obchodu koupit dopisní papír, nemusí k poštovní schránce. Nemusí s tím druhým mluvit, dívat se na něj, obávat se jeho reakcí apod. Je zkrátka za pecí, stejně tak jako generál, řídící bitvu z bezpečí štábního stanu. Jenže právě takto vedené bitvy častokrát končí porážkou. Stejně tak jako je oheň dobrý sluha, ale špatný pán, je textová zpráva SMS prostředek k rychlejší a bezproblémovější komunikaci, avšak pouze za předpokladu, že vášeň v ní dokážeme krotit. Nesmíme zapomínat, že jsme lidé a lidé na rozdíl od strojů umí komunikovat ústy a tváří v tvář. Tohoto způsobu musíme využívat nejvíce, protože je nám přirozený, a ať si to připouštíme nebo ne, je i nejpříjemnější.