Buňka
(Výklad)

Osnova:
1. Úvod a) Buňka jako základ života
2. Stať b) Vývoj života na Zemi
c) Typy buněk, stavba
d) Příjem a výdej látek buňkou
e) Buněčný cyklus
3. Závěr f) Otázka výzkumu


Je všeobecně známo, že základem všeho živého na Zemi je buňka. Již dávno je tomu, kdy Aristoteles vyřkl svou myšlenku, podle které vznikají živé organismy z neživé hmoty. Neustálým pozorováním světa kolem sebe došel k názoru, že například žáby vznikají z bahna a původcem myší je špína. Tuto jeho mylnou domněnku částečně vyvrátil již v 17. století italský badatel F. Redi a definitivně její pravdivost popřel známý vědec Louis Pasteur ve století devatenáctém. Od té doby je tedy živá buňka považována za základ všeho rostlinstva, živočišstva i celého lidstva a je dokázáno, že tam, kde není buňka, nemůže být život.
Původ života na Zemi trápil vědce a badatele na celém světě už od pradávna. Názorů na toto téma můžeme v historii najít desítky – některé se od pravdy příliš neliší, jiné dnes již díky moderním vědám můžeme označit za báchorky. S jistotou nemůže samozřejmě potvrdit žádnou z teorií, ale dnešní odborníci pokládají za nejpravděpodobnější tzv. Teorii evoluční abiogeneze, kterou vyslovil v první polovině minulého století A.I.Oparin a o tři desítky let později ji svými pokusy dokázal jeho pokračovatel Miller.
Tato teorie dělí vývoj života na Zemi na dvě části. Tou první je chemická evoluce, která končí vznikem eobiont, což jsou vůbec první látky schopné života, protože splňují dva základní předpoklady pro život – autoregulaci a autoreprodukci. Na chemickou evoluci přímo navazuje evoluce biologická, která prochází dvěma fázemi: evoluce metabolismu probíhala pouze na úrovni prokaryotické buňky a její podstatou bylo postupné získání převahy autotrofních organismů nad buňkami heterotrofními, které nebyly schopné fotosyntetizovat, a dále výrazný ústup buněk anaerobních před aerobními, které jako zdroj kyslíku využívaly vodu; evoluce struktury byla významná hlavně z hlediska pozdějšího vzniku mnohobuněčných organismů, protože zde poprvé začaly vznikat eukaryota, a to pohlcením jedné prokaryotické buňky jinou. Důkazem této teorie je fakt, že některé membránové organely (např. mitochondrie) mají vlastní membránu jako pozůstatek dřívější buněčné stěny.
Tímto už se dostávám k samotnému dělení buněk.