Současně se velmi zajímavě mění lidský žebříček hodnot. Pro některé jedince je největší životní tragédií ztráta mobilního telefonu nebo kreditní karty.

Díky tomu začínají média řídit naše životy. Jsme obětí vlastního pokroku. U nezanedbatelné části populace se projevuje určitá forma závislosti, neustálá potřeba přísunu informací. Sdělovací prostředky tak dostávají do rukou neuvěřitelnou moc. S varující lehkostí ovlivňují veřejné mínění, manipulují s politickými stranami, dokáží přimět masy lidí téměř k čemukoliv. Kdo ovládá média, ovládá i celou společnost. Televize, rádio nebo noviny mohou udělat z kohokoliv slavnou hvězdu stejně snadno, jako někoho naprosto zničit. Modelují náš pohled na svět jako kousek vlhké hlíny. Velice dobře jsme mohli tento jev pozorovat během války v Iráku. Arabská televize dokázala fakta zmanipulovat takovým způsobem, že byli Iráčané až do poslední chvíle přesvědčeni o svém vítězství.

S televizí žijeme už padesát a s rozhlasem dokonce osmdesát let. Přesto je nedokážeme využívat tak, jak bychom možná měli. Multimédia skýtají ohromné možnosti komunikace. Každý může mluvit kdykoliv, s kýmkoliv a odkudkoliv. Místo toho sedíme u televize, ani nedutáme, a jenom pasivně přijímáme, co nám předkládá. Je jen málo pravděpodobné, že by lidstvo v nejbližších letech odstranilo všechna média, a tak nám nezbývá nic jiného než se dál a dál nechávat pohlcovat světem kondenzátorů a tranzistorů. Pokud se rychle nenaučíme brát média s rezervou, stanou se z nás záhy jen cvičená morčata, napojená pupeční šňůrou na sériový port.