Od svého zrodu se lidstvo vyvíjí a mění. Z malé shrbené opičky, hrající si s kouskem pazourku, se stal hrbatý přerostlý šimpanz, třímající dálkové ovládání. Proměny celého našeho pokolení byly způsobeny převratnými objevy. Vynález ohně, řeči nebo písma posunul člověka do pozice nejvyspělejšího tvora planety. Dnes, na počátku jednadvacátého století, stojíme u zrodu nového fenoménu, zvaného multimédia. Nutně se musíme ptát, zda média mění člověka, a pokud ano, jakým způsobem.

Odpověď můžeme nejsnáze nalézt, srovnáme-li dva různé světy. Na jedné straně vidíme vyspělé státy, kde se multimédia stala každodenním chlebem. Manažeři spí se svým laptopem pod polštářem, hned ráno utíkají zkontrolovat kurz dolaru a celý den sledují zprávy ze světa. Nemluvě o rozvoji mobilních telefonů, internetu a mnoha dalších prostředcích komunikace, bez nichž si někteří už nedokáží život ani představit. Na straně druhé stojí nejzaostalejší státy v Africe či Asii, domovy nejrůznějších primitivních kmenů. Těžko si představit negramotného křováka s holým pozadím a oštěpem v ruce, kterak jásá nad novým klipem v hitparádě MTV. Média štěpí lidské pokolení na dvě části. Jedna má dost prostředků, aby dokázala držet krok, a ta druhá - nejslabší - dostane nejspíš padáka.

Paradoxně člověk v drahém obleku, s mobilem v kapse a televizí doma popírá svou lidskou podstatu mnohem více, než potetovaný domorodec někde v Africe. Nejnovější technologie dovedly virtuální realitu téměř k dokonalosti. Můžete mít naprosto autentický pocit, že se řítíte závratnou rychlostí ulicemi New Yorku, ačkoliv sedíte v křesle uprostřed obýváku. Naše nervová centra jsou tak úplně zbytečně vystavována neadekvátní zátěži. Nevyvinuli jsme se proto, abychom celý den sledovali nějakou obrazovku. Každý den se na nás valí ohromné množství informací, které musíme zpracovávat a vyhodnocovat. Objevují se nové choroby, o nichž naši předci neměli ani ponětí. Trpíme stresem, migrénami a poruchami psychiky. Z člověka se postupně stává extrémně výkonný procesor. Pokud se porouchá, izolujeme ho jako vadný čip v některé psychiatrické léčebně, aby nebrzdil tok informací. Vzdálenosti se potírají. Jen s několikaminutovým zpožděním víme, co se děje na druhém konci zeměkoule. Když chceme uspět v tomto světě, musíme se přizpůsobit. Stáváme se součástí jakéhosi zvláštního pokračování evoluce. Člověk, tak jak ho zatím známe, je pomalu střídán tvorem s lepší pamětí, rychlejšími reflexy a degenerovaným svalstvem.