Národní povaha se stejně jako národ sám v čase mění a vyvíjí. Ztotožníme-li se s dnes převládajícím tvrzením, že jako národ existujeme od dob národního obrození (byť například text Dalimilovy kroniky dokazuje něco zcela jiného), tak jsme národem věku středního.

Česká povaha se tedy začala tvořit v době nesvobody a násilné osvícenské germanizace. Své mládí prožili Češi v rámci Rakouské, později Rakousko-Uherské říše. Odtud možná ta vrozená nedůvěra, nikoliv však odpor, vůči všemu cizímu a novému. V průběhu mládí se střídaly doby těžké s obdobími relativního uvolnění. Co však zůstalo po celou dobu stejné bylo, že pokud si někdo takříkajíc hleděl svého, neměl s orgány represe žádné potíže. Pokud se však začal nějakým způsobem angažovat, mohlo to mít za následek třeba takovou deportaci do Brixenu. Rakousko však postupně přestávalo být tím, čím bývalo dříve, a tak se již na přelomu 19. a 20. století zdálo, že spěje buďto ke svému konci, ale spíše ke svobodě a rovnoprávnosti Čechů v rámci Říše. Monstrózní soudní procesy se měnily ve frašky, bylo zavedeno širší volební právo a vydána jazyková nařízení, která na úřadech zrovnoprávňovala češtinu s němčinou. Rakousko-Uhersko však svým vstupem do Velké války spáchalo nečekanou sebevraždu a českému národu tak spadla svoboda doslova do klína.

Válečný prožitek a možná i šok ze svobody, jejíž podoba předčila předčila i ty nejodvážnější předválečný sny, hluboce zasáhly celou společnost. Vznik Československa znamenal rozbití zažité všednodennosti. Začalo období pro tvorbu české povahy možná nejdůležitější - První republika, období dospívání, státní útvar, který za sebou zanechal možná lepší odkaz nám budoucím, než jakým sám ve skutečnosti byl. S dopíváním přišly i jeho problémy. Pubertální národ svrhl Mariánský sloup, politické stranictví dosáhlo nevídaných rozměrů, byly provedeny atentáty na Karla Kramáře i Aloise Rašína a jakýsi Jaroslav Hašek, za občanské války v Rusku politický pracovník Rudé armády, napsal "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války". Od jejich napsání můžeme již jasně rozlišovat dva naprosto rozdílné archetypy české povahy, které spolu neustále a do dnešních dob soupeří. Prvním je onen švejkovský, druhý těží z hrdinného odkazu Československých legií. První republika přečkala několik krizí, včetně té hospodářské, a neodvratně se blížila zkouška z dospělosti. Ano, tou zkouškou byl skutečně rok 1938.