S největší pravděpodobností se Česká republika od roku 2004 stane členským státem Evropské unie (EU). Na tomto faktu nezmění nic ani nadcházející referendum, jehož výsledek je v podstatě již předem jasný. Otázkou, která nezajímá jistě jen mne, ale i řadu lidí mé generace, je, co nám vstup do EU přinese a jestli se jedná o tak výhodnou záležitost, jak je nám takřka ze všech významných sdělovacích prostředků neustále opakováno, a nevyhnutelný akt, k němuž neexistuje v současné Evropě jiná alternativa?

Vstup naší země do EU bezesporu přinese takzvané "otevření hranic", což mi umožní jednodušší cestování po ostatních členských zemích a také možnost tam studovat či si najít práci. Popravdě však musím přiznat, že mě studium ani práce v zahraničí příliš nelákají. Patřím však spíše mezi ten typ lidí, kteří si neradi zvykají na nové prostředí, kulturu a lidi kolem sebe. Představa, že mě budou všichni lidé na ulici či v obchodě oslovovat cizí řečí, není vskutku ničím, co by mne lákalo. Avšak jelikož se snažím uvažovat nesobecky, dokáži pochopit, že by dobře placená práce v zahraničí či diplom z tamní prestižní univerzity představoval pro řadu kreativnějších a přizpůsobivějších mladých lidí velký přínos.

Pochybuji, že členství v EU přinese zvýšení naší životní úrovně. Evropská unie totiž není, jak se snad někteří domnívají, humanitární organizací, ale ekonomickým a politickým spolkem, kde se každý snaží získat co nejvíce pro sebe. Bylo by zajisté naivní předpokládat, že ekonomicky silným a bohatším státům Evropské unie bude nějakým způsobem záležet našem blahobytu. Naopak již samotný fakt rozdílu mzdy přepočtené na euro v České republice a například v Německu (SRN) z naší země i drtivé většiny jejích obyvatel činí ekonomické outsidery. V současnosti jsme všichni svědky vládních snah dorovnávat domácí ceny s cenami, které jsou běžné v zemích Evropské unie. Dle mého názoru by se však mělo začít o vstupu do EU vůbec uvažovat až po dorovnání nejen cen, ale také reálných mezd.

Fakt, že se staneme občany "sjednocené Evropy" bude také znamenat nutnost přizpůsobit se "evropskému" právu, řadě "evropských" norem a zákonů. Asi nikdo nemůže namítat nic proti argumentu, že bylo či je zapotřebí minimálně v rámci evropského kontinentu sjednotit některé, zejména technologické, standarty.