Když jsem se s Evropskou Unií poprvé seznámila na základní škole, z novin a z televize, věděla jsem, že kdyby se mě někdo zeptal jestli chci být členem, řekla bych ANO. V té době se o tom ale moc neuvažovalo, protože unie naši malou zemi do svých řad přijmout nechtěla. Jak bychom se mohli srovnávat s takovým Německem, Velkou Británií či Francií? Jenže ono nejde jen o velikost. Jde o mnohem víc. Unie se totiž snaží sjednotit co nejvíce zemí Evropy, které by měly zájem, sjednotit potřeby všech a zjednodušit tak vztahy mezi státy. Mimo to poskytuje pomoc, rady a v neposlední řadě také finance méně rozvinutým zemím, které o vstup usilují. Např. České republice už z fondu EU vyplynulo 30 miliard korun! To je ale momentálně to jediné, co pro země jak jsme my, může unie udělat, protože existují jistá kritéria, podle nichž je nezbytné se řídit a dodržovat je při přijímání nových členů. Jednak pro dobro právě těch zemí, které chtějí vstoupit jednak pro dobro celé unie – aby nebyla narušena rovnocenná úroveň nějakým méně rozvinutým „nepřipraveným“ státem. Evropská unie přijme pouze takový stát, který je dostatečně vyvinutý, aby splnil její nároky, má stabilní hospodářství a je ekonomicky na úrovni. Zkrátka stát, který by dokázal obstát v konkurenci zemí, které již členy jsou. A to je asi to jediné, z čeho jsem měla trochu strach a stále mám. Od té doby co občané České republiky konečně hlasovali o svém vstupu do EU, začíná být všechno mnohem víc aktuální a blízké. Mně samotné se myšlenka prostoru bez vnitřních hranic (a hlavně myšlenka volného pohybu osob) zdála nanejvýš výhodná a tak jsem si začala shánět další informace. Z internetu jsem si zjistila např. členské země a data jejich vstupu a také jak to vypadá s kandidátskými a čekatelským zeměmi a výsledky jejich referend. Nevím proč občané některých zemí vstup zamítli. Myslím že to má hlavně pro obyčejné lidi spoustu výhod. Například moci bydlet a pracovat v kterékoli zemi EU, odpadají zdlouhavé celní prohlídky, vše je jednodušší a rychlejší. Jednotná měna bude také jistě velkým krokem k lepší spolupráci. Vím, že na to si budeme ještě muset nějaký ten pátek počkat, ale čekali jsme dost dlouho a teď, když se máme stát členy, nás těch pár let (euro má v ČR začít platit od r. 2008) už nezabije…
Klady volného pohybu si neuvědomují jen ti co se rozhodli žít, pracovat nebo studovat v jiných zemích – obrovský význam to má i pro obyčejnou turistiku.