„Měli ty cukry ve slevě, tak jsem jich hned vzala víc..Teď před Vánocema se hodí.“ Tak podobné věty slýchávám od své babičky velmi často. A co vy? Nepřipomíná vám to něco?

Občas je mi lidí, které naprosto ovlivňují různé reklamy a slevy, líto. To přiznávám. Ovšem do mého života to přináší i určité karamboly. Matka mé matky totiž může jít všem těmto šetřílkům příkladem. Jakékoliv potraviny, které od ní dostanete musíte podrobit, v zájmu svého vlastního zdraví, podrobné kontrole. Slabozrakost mé babičky totiž zapříčiňuje, že v obchodech spatřuje jen obrovské nápisy sleva a jakékoliv bližší ohledání výrobku je pro ni zcela vyloučeno.

Toto se samozřejmě dotklo i mikulášské nadílky, která nás neminula. Naše babi nás obdarovala různými čokoládami. Okamžitě jsem s nadšením začala rozbalovat první z nich. Když jsem však spatřila jakýsi zbytek, kterému se kdysi možná říkávalo čokoláda, nenápadně jsem ji začala vyměňovat s tou bratrovo. Jakmile zjistím, že ta jeho je ještě „olezlejší“ než ta moje, začnu zkoumat doporučenou dobu pro spotřebu..“To jsem si mohla myslet. Těsně po revoluci.“:)

Mezi další oblíbené akční výrobky mojí babi patří zlevněné konzervy. Zkažený lunchmeat, nepoživatelné paštiky a to vše za skvělou cenu. O měsíc prošlé tatarské omáčce, kterou celá naše rodina spořádala k bramborám a kuřecímu řízku , se už snad radši ani nebudu zmiňovat.
Životní optimismus mě však stále neopouští, a tak pořád doufám, že tihle šetřílkové jako je moje babička, si jednou konečně uvědomí, že na všem, na čem je nápis sleva, se prostě nemusí vždycky ušetřit….