Intelektuální věk nemá takové kapitálové nároky

Na rozdíl od průmyslového věku se intelektuální éra nevyznačuje projekty tak náročnými na kapitál, ale je charakterizována spíše užíváním lidského intelektu. Jako takový se zdá intelektuální věk obdobím založeným více na nezcizitelných právech lidí než na vlastnických právech, protože hlavním ekonomickým ohniskem nového věku bude síla jednotlivců. Abyste si mohli rychle ověřit, že intelektuální věk je dost odlišný od věku průmyslového, zeptejte se sami sebe, kdy to bylo naposledy, co se musel například Boeing obávat, že by se mohlo objevit nové, konkurenceschopné, plně funkční letadlo, které by se zničehonic objevilo vyrobené skupinkou nějakých rebelů bez jakéhokoliv kapitálu. A teď se zeptejte na tu samou otázku, pouze si za Boeing dosaďte Microsoft a letadlo nahraďte operačním systémem. GNU/Linux a mezinárodní komunita freesoftware jsou solidním důkazem toho, že stará průmyslová pravidla již neplatí. Potvrdilo se, že decentralizovaný tým vývojářů z celého světa, spolupracujících po Internetu a bez přístupu ke kapitálovým zdrojům, se může zhostit úkolu lépe než velká korporační společnost s pětadvaceti miliardami v bance. Je potřeba nový obchodní model

Ve skutečnosti není překvapující být svědkem tak velkého úspěchu otevřeného modelu vývoje, protože principy intelektuálního věku jsou naprosto odlišné od principů věku průmyslového. Ve skutečnosti se ukázalo, že stará forma je v intelektuálním věku spíše škodlivá, protože vytváří nepříjemné jevy snižující efektivitu. Tyto jevy jsou každému ve freesoftware komunitě velmi dobře známy a stáčí se k otázce intelektuálního vlastnictví. Co je to majetek?

V průmyslovém věku byla vlastnická práva velmi potřebná. Není překvapující, že lidé narození v průmyslovém věku vidí všechno vlastnicky, stejně jako dříve, dokonce i když věc, na kterou se ptáme, nemá opravdové charakteristiky vlastnictví. Charakteristiky, které definují majetek, jsou omezenost a exkluzivita. V takovém případě, když nějakou část majetku užívá jedna osoba, už ji nemůže užívat osoba druhá. Ve světě omezeného počtu účinnost vyžaduje, aby člověk, který může využít majetek, měl exkluzivní právo k jeho užití. Takový sociální systém je velmi rozumnou cestou k maximalizaci výdělku ve světě založeném na omezeném množství. Ve skutečnosti byla tato forma organizace společnosti tak úspěšná, že zabezpečovala fyzikální infrastrukturu a materiální bohatství minulých 300 let. A potom vytvořila základy pro nový intelektuální věk, do kterého nyní vstupujeme, a tak jistě má příslušné místo v historii.