Ale přes veškerý dřívější úspěch tyto principy selhávají, pokud se je pokusíme rozšířit z fyzických věcí i na ty intelektuální. To proto, že charakteristiky fyzických věcí (omezené množství a exkluzivita) se již u těch intelektuálních nevyskytují. Logicky tak tyto principy již nemají podklady pro svoje fungování. Pravá povaha intelektuálních produktů

Intelektuální produkty jsou od přírody jiné, protože na rozdíl od hmotných věcí je může používat více lidí v témže momentě. Tím, že má někdo nějaké znalosti, neomezuje nikoho jiného v tom, aby měl tytéž znalosti. Ve skutečnosti dokonce tato multiplicita pomáhá maximalizovat užitkovost, protože interakce lidských myslí (nyní báječně usnadněná komunikací po Internetu) pomáhá vzniknout více a lepším intelektuálním produktům. To je důvod, proč se ve vědecké komunitě publikuje práce a ostatní ji zkoumají. Takové sdílení pak ještě zušlechuje intelektuální produkty. Je vidět, že tyto základní charakteristiky komunit kolem intelektuálních produktů jsou přesným opakem charakteristik komunit s fyzickými produkty. Zatímco v intelektuálních kruzích sdílení vytváří výhody, sdílení fyzického majetku je ,,tragédie prostého lidu´´, která není zrovna nejlepší a pomáhá vznikat neúčinnosti či lajdáctví, jak jsme se mohli přesvědčit v minulém století v komunistických zemích. Z toho vyplývá, že s intelektuálními a fyzickými produkty by se mělo nakládat velmi odlišně, protože se velmi liší již ve své podstatě. Takže jak to nakonec dopadlo?

Jak je tedy možné, že když je výhodnější vyvíjet software v otevřeném modelu, vývoje se chopil uzavřený model? Důvod je jednoduchý. Legislativní, obchodní a investiční infrastruktury prostě podporovaly paradigma ,,intelektuální produkt jako vlastnictví´´, který dobře znaly. Svět se dostal do této pozice víceméně díky setrvačnosti lidí, kteří mají moc, protože si včas neuvědomili, že správná cesta náhle ostře zátočila a oni odbočku minuli. Právnící, politici, investoři a společnosti přesvědčili sami sebe i ostatní, že pokud bude kód sdílen, nikdo nebude schopen vydělávat na něm peníze (např. neblaze prosluslý Open Letter to Hobbyists sepsaný Billem Gatesem). Podporovali myšlenku, že software je podobný nějakému tradičnímu fyzickému produktu, a proto by se ním také mělo tak nakládat.