Aby tam lidé přežily musí si vytvořít stejne životní prostředí jako na zemi, což bude trvat dlouho.My ale zrichlíme a odcestujeme do budoucností vzdálene sto tisíc let.Mars se výrazně změnil.Jeho jižní polokoule je zelená a celou severní hemisféru pokrývá rozsáhlý modrý oceán.Mars a další planety jako Venuše, Merkur a Jupiterovy měsíce jsou přeměnovány k obrazu Zeme a zaplnuji se lidmi.Ve sluneční soustavě fungují rychlé dopravní systémy,takže cesta ze Země na Jupiternetrvá více než čtyři, pět hodin.Sluneční soustava vypadá stejně malá jako dnes Země.Lidstvo však pronika i dál , zy hranice sliuneční soustavy.
Stroj času však již čeká, aby nás přenesl do ještě vzdálenější budoucností. 100 000 000 let.Abychom si představili tuto časovou perspektivu musíme si uvědomit, žepřed 100 miliony let vládlo na Zemiobdobí křídy.Byla to éra již dominovali dinosauří , kdy neexistovali lidé, jen pár primitivních savců.V této vzdálene budoucností bude celá galaxie, od svého okraje až po jádro, obydlená lidskými bytostmí. Vidíme pásy a prstence obklopující každou planetu.Vidime sféricke útvary obklopující celé hvězdy, které zachycují a využívají veškerou jejích energií. Vidime hvězdy a světy upravené tak, aby vyhovovaly potřebám lidstva. Lidé tohoto věku jsou pro nás ale těžko pochopitelní. Nevypadají jako lidé, představují užitečnější robotickou formu.Přispudobili se životu v kosmickém prostoru a jsou s to se živit světlem hvězd.Nikdo takový jako my už nežije.Pokračujme však dále. 100 biliónu let Teplota Slunce stále roste. Za miliardu let se Země stane neobyvatelnou.Po pěti miliardach let se Slunce přiblíží ke konci svého dlouhého života.Bude expandovat do obrovského rudého mračna , které pohltí Zemi.Země už nebude existovat. V celé galaxiji však pulzuje lidský život.Po stu miliardách už se nebudou moci tvořit žádne hvězdy. A po stu biliónech let se i posledni hvězdy začnou hroutit.100 biliónu let ještě se zastavme. Vesmír se nám nyní zda velice tmavý a studený. Jsou v něm jen chladnoucí trpaslicí a černé díry.Je možné aby tu přežíl život.Energetický příkon je tak slabý , že neumožnuje život. Lide se musejí spokojít s existenci v podobě virtuální reality. Jejich vědomí je obsženo v obrovských počítačích umistěných v pásech kolem hvězd. Možna že virtuálni simulace zobrazí naší dnešní skutečnost jasné modré ráno vesmíru. Tento soumrak potrvá nepředstavitelně dlouho. Jednou však také skončí.Poslední zastavení.Již zanikla i hmota. Mrtvé hvězdy se vypařily. Ve vesmíru zbyly jen obrovské černé díry.Pokud nenalezneme energií pro další existenci prostoru a času, všechno skončí. A tak začnéme dlouhe putování zpět domů, do kratkého, nadherného rana vesmíru.