Zaujímavosti o referátoch
Ďaľšie referáty z kategórie
Etické problémy samovraždy
Dátum pridania: | 15.01.2002 | Oznámkuj: | 12345 |
Autor referátu: | Lister | ||
Jazyk: | Počet slov: | 2 314 | |
Referát vhodný pre: | Stredná odborná škola | Počet A4: | 7.8 |
Priemerná známka: | 2.97 | Rýchle čítanie: | 13m 0s |
Pomalé čítanie: | 19m 30s |
Upozorňuje, že si tímto infantilním pokusem o návrat do ztraceného ráje uzavřeme možnost zasloužit si nebe. Což je dosti nosná myšlenka, řekl bych, i pro toho, kdo má pro Boha jen slova pohrdání.
Ale nejvyšší čas nasměrovat naši pozornost kýženým směrem, tedy k chápání sebevraždy jakožto dění.
Prologem k tomuto budiž to, co bylo řečeno na samém počátku tohoto exposé: považujeme smrt za něco cizího, námi nepostižitelného a tak se od ní ještě více odvracíme. Jaká to pošetilost, přátelé.
Nikdo nám nemůže odejmout naši smrt (Heidegger, Bytí a čas). Je třeba si k ní budovat osobitý vztah a to nelze dělat jinak, než že se o svoji smrt budeme zajímat. Myslet na smrt ještě neznamená chtít se zasebevraždit. Ba co více. Psycholog James Hillman v knize Duše a sebevražda ukazuje, že k člověku patří touha po zážitku smrti. Díky němu je náš život plnější - "naše žití je smrt jiných a žití jiných je naše smrt" (Herakleitos, Řeč o povaze bytí, zlomek B 77b) - a snad i vyrovnanější, neboť osobní zážitek smrti se podílí na tvorbě individuality: každý regujeme na smrt jinak a vždy po svém.
Je to ale především naše duše, která touží po zážitcích smrti. A zde je důležitá přítomnost druhé osoby, která nás provází při naší cestě za zážitkem smrt, do hájemství zoufalství, které zahaluje smrt. A jak je to tedy s tou druhou osobou ? Je důležitější, než jsme si ochotni většinou přiznat.
Nálady IV. - Smrt víly
Duše je to, oč tu běží. Ale jen zdánlivě. Rusalka prosí o duši, byť "je hříchu plna" (duet Rusalky a vodníka v 1.jednání), jen aby se stala člověkem, jenž bude neustále pokoušen pomyšlením na vlastní smrt. Přijmout duši znamená přijmout vlastní smrt. Bude se jako člověk trápit myšlenkami na smrt - bude smrtelná, přičemž její smrt, tedy možnost, že princ nebude opětovat její lásku a ona se namísto, aby ho zahubila (prolila jeho krev a tak si otevřela cestu zpět mezi své sestry) rozhodne jeho život ušetřit, bude jejím zatracením a navěky se stane bludičkou. Ale přesto podstupuje toto riziko a sází na nesmrtelnost duše, na lásku. Jejím zoufalstvím je nemoc k smrti - navěky bude bludičkou - sama si volí tento osud, poté, co nebyla její láska opětována, přesně jak o tom mluvila čarodějnice. Která další pohádka končí samotou a zoufalstvím ? Není snad druhé takové pohádky, v níž kladný hrdina páchá sebevraždu již na samém počátku. A to protože nemůže žít bez duše.
Duše by nás tedy mohla zachránit.
Zdroje: BUNIN, I.: Pán ze San Franciska, CAMUS, A.: Mýtus o Sisyfovi, DIVIŠ, I.: Tresty, ELIAS, N.: O osamělosti umírajících, FOUCAULT, M.: Dějiny šílenství, HAVEL, V.: Dálkový výslech, HEIDEGGER, M.: Bytí a čas, HERAKLEITOS: Řeč o povaze bytí, HILLMAN, J.: Duše a sebevražda, JACOBSEN, J.P.: Dva světy, JANKE, W.: Filosofie existence, KIERKEGAARD, S.: Nemoc k smrti, KVAPIL, J.: Rusalka, libreto k opeře A. Dvořáka, LANDSBERK, P.L.: Zkušenosti smrti, MONTAIGNE, M.de: Eseje, PLATON: Faidon, KÉŽ HOŘÍ POPEL MůJ. Výbor z poezie evropského baroka., VOZKA SMRTI, režie Victor Sjöström, podle románu Selmy Lagerlöfové, Švédsko 1921.