A i když teoreticky mám tu pravomoc zvolit si smrt - na rozdíl od života to může záviset na naší vůli (de Montaigne, Eseje, O sebevraždě), měla by to být spíše odvaha k umírání, jenž připojuji ke své zkušenosti smrti. Je třeba uvážit smrt. Jsme za ni zodpovědni, již proto, že naše smrt je především vzkazem druhým, "pozůstalým". Vzkazem o konečnosti lidského života.
Kostlivec v nás se usmál sám na sebe. Polokruh našeho života se zzrcadlí v onom mnohostěnu, který drží v rukou Bůh (Ivan Diviš, Tresty, text č. 41). Výsledkem je dokonalost. Pak nastane ono ticho, v němž svědomí promlouvá k jednotlivci (Kierkegaard, U příležitosti zpovědi). Okamžik - moment věčnosti lidského bytí.

Legenda
Žil šťastný muž. Jen přítomnost druhého člověka ho zachránila před osudem horším než smrt, před životem v zoufalství.
Byl pijan. Tyran rodiny. Slýchával vyprávění o vozkovi smrti, o tom, že kdo zemře na hřbitově v poslední den starého roku, pro něj si vozka přijede a mrtvý pak zaujme jeho místo - bude muset svážet mrtvé tak dlouho, dokud se nenajde další ubožák, kterému v poslední den roku vtiskne bič do ruky a sám vyskočí rychle z vozu ven.
Pil poslední den starého roku na hřbitově a toho večera se nepohodl se svým kumpánem. Ležel pak zbitý na zemi a když se blížilo k půlnoci, běžel mu před očima jeho život a vozka již stál u něho. Nasedat ! ....
Co se stalo s mužem, je již počátkem legendy.


LITERATURA
BUNIN, I.: Pán ze San Franciska
CAMUS, A.: Mýtus o Sisyfovi
DIVIŠ, I.: Tresty
ELIAS, N.: O osamělosti umírajících
FOUCAULT, M.: Dějiny šílenství
HAVEL, V.: Dálkový výslech
HEIDEGGER, M.: Bytí a čas
HERAKLEITOS: Řeč o povaze bytí
HILLMAN, J.: Duše a sebevražda
JACOBSEN, J.P.: Dva světy
JANKE, W.: Filosofie existence
KIERKEGAARD, S.: Nemoc k smrti
KVAPIL, J.: Rusalka, libreto k opeře A. Dvořáka
LANDSBERK, P.L.: Zkušenosti smrti
MONTAIGNE, M.de: Eseje
PLATON: Faidon
KÉŽ HOŘÍ POPEL MůJ. Výbor z poezie evropského baroka.
VOZKA SMRTI, režie Victor Sjöström, podle románu Selmy Lagerlöfové, Švédsko 1921.