Milosrdná lež

Lhaní je v dnešní době velmi rozšířeným jevem, se kterým se setkáváme při každé příležitosti. Leckdo obhajuje lež právě tím, že říká, že je milosrdná. Lidé si totiž myslí, že když člověku zatají pravdu nebo mu dokonce zalžou, že ho tím ochrání, a že to tak pro něj bude lepší, protože se nebude muset trápit. Ale opak je pravdou. Vždyť přiznejme si, kolikrát v životě jsme se octli v situaci, kdy nám tolik záleželo na jediné informaci, a dotyčný člověk, který nám ji měl prozradit, ji buď zatajil, překroutil, anebo nám řekl pravý opak skutečnosti, protože si myslel, že to tak pro nás bude lepší. Určitě se mnou budete souhlasit, že každý člověk sám nejlépe ví, co dokáže unést a co je pro něj nejlepší. Samozřejmě nemluvím o lidech, kteří byli zbaveni svéprávnosti, nebo o malých dětech.
V dnešním světě je přirozené, že lže téměř každý. Říkám téměř, protože jistě mi dáte za pravdu, že malé dítě ( i kdyby chtělo) lhát prostě neumí. Malé děti jsou velice přirozené a nezkažené, a jen na nich vidíme, že lhaní je pouze ošklivou lidskou vlastností, kterou se člověk od svého okolí naučí až v průběhu života.
Často se ale i my sami ocitáme v situaci, kdy je zřejmě nezbytné použít milosrdnou lež. Děláme to sice jen proto, abychom tomu druhému neublížili, ale ať už je lež jakákoliv, pořád je to jenom lež. A už malým dětem se přece vštěpuje odmalička do hlavy, že lhát se nemá.