Arendtová říká: „Byla jsem zasažena očividnou mělkostí obžalovaného, která znemožňovala sledovat nesporné zlo jeho činů na hlubší rovině nebo k jeho zdrojům či motivům.“(2) Zlo může být nenápadné, nepromýšlené o to více je pak nebezpečnější.
Tento text bych ukončila krátkým úryvkem z knihy Alchymista P. Coelha. I když se přesně nedotýká předcházejících myšlenek, říká nám, že za své činy si zodpovídáme sami a musíme nést odpovědnost za vše, co děláme. „Zlo není to, co vchází člověku do úst,“ pravil Alchymista. „Zlo je to, co z nich vychází“(3).