Prícinou Ofeliina šílenství je Hamletovo odmítnutí a smrt jejího otce. Ofelie se stane žalostnou postavou, která nosí kvetiny a zpívá písne o ztráte milované osoby. Její mysl se proste nedokáže vyrovnat s neštestím, které ji postihlo.

Polonius je už starý clovek., ale zastává vysoké místo na královském dvore. Je otec Laerta a Ofelie. Hrozne rád mluví - s kýmkoli, kdo je ho ochoten poslouchat. Hamlet ho považuje za starého blázna. I když je tak upovídaný - tak jako mnoho starých lidí - nekteré jeho postrehy jsou moudré. Prikázání o tom, jak se má chovat a oblékat šlechtic, jsou velmi rozumná. Ríká: „Pekne se šat, vždyt na to máš, lec nikdy se nešat výstredne! A byt i draze, vždy nenápadne. Šaty delají muže …“

Gertruda naní špatná žena, je jenom nestálá. Po smrti svého muže drží smutek jen krátce a její uspehcné manželství nese Hamlet težce. Zdá se, že ho pripravila o víru v ženskou vernost. Gertruda se dá snadno ovládat a je dosti sobecká, ale projevuje cit pro Ofelii i pro lásku svého syna - prestože mu nerozumí. Claudius poznamenává: „Jeho matka se, pohríchu, v nem vidí.“ Gertrudina poslední slova jsou výkrikem k Hamletovi.

Claudius zabil svého bratra, protože se chtel sám stát králem a oženit se s bratrovou ženou. Je to špatný clovek, který je odhodlán zavraždit i Hamleta, jen aby si udržel trun. Ale i tak jako i mnoho Shakespearových darebáku není ani on naprosto zlý a špatný: cítí výcitky svedomí za to, co udelal. Pokouší se modlit o odpuštení, ale ví, že je to marné. Má soucit se šílenou Ofelií, ale jeho špatné vlastnosti prevažují ty dobré. Je to clovek, který je prícinou této trgédie.