Antoine de Saint-Exupery Malý princ

Antoine de Saint-Exupery se narodil 29.6. 1890 v Lyonu a tragicky zahynul 31.7. 1944, patrne sestrelen nemeckým letadlem v prostoru Korsiky, anebo nad Alpami. Jeho život i tvorba jsou mimorádne sourodé, obojí urcuje Saint-Exuperyho povoláni letce, ale i psychické založeni hluboce citlivého a ušlechtilého cloveka. Po vypuknuti 2. svetové války si doslova vynutil vstup do rad válecných pilotu, který mu byl pro jeho vek odpírán. Jeho dvacetiletou leteckou dráhu završila tragická smrt, která jeho život i dílo korunovala hrdinskou slávou. Po novele Letec (1928) vydal romány Kurýr na jih (1929), Nocní let (1931), Zeme lidi (1939) s ústredním motivem ztroskotání nad pouští, které zažil na vlastní kuži. Dále básnickou pohádku Malý princ (1943), novelu Válecný pilot (1942). Nekterá díla vyšla až po autorove smrti, jako napríklad nedokoncena Citadela (1948), Dopis rukojmímu (1944), deníky, korespondence atd.

Myslím si, že pohádky podminují detskou predstavivost, kterou pozdeji dospelí ztrácejí. Proto jsou obrázky v pohádkových knihách tak nepostradatelné. Malý princ je jím názorným príkladem. Hned ze zacátku se v knize objevuje porovnání detské a „dospelácké“ predstavivosti. Šestiletý chlapecek namaluje hroznýše, jak tráví slona. A to proto, že v jedné knize zahlédl zase jiný obrázek, jak hroznýš polyká šelmu. Dovedel se, že jí pouze polkne a další pul rok jí tráví.. a to ho zaujalo. Svuj obrázek jakožto umeleckou tvorbu ukázal dospelým a ptal se jich, co si myslí, že to je. Ti však bez váhání odpovedeli, že je to samozrejme klobouk. A ješte k tomu mu vynadali, at se radeji ucí zemepis a podobné predmety. Dospelí totiž nad takovými vecmi nepremýšlejí a pripadá jim to jako hloupost a zbytecnost. To nad cím deti premýšlejí a snaží se prijít na to, proc to tak je, dospelí berou jako samozrejmost a nezajímá je to. Pak už tedy nekreslil a ani se kreslit nenaucil. Musel si najít neco jiného na práci, a tak se naucil rídit letadlo. Jak si tak létal po svete, porouchal se mu na Sahare motor. Byl daleko od obydlené oblasti. Unavený usnul uprostred poušte. Pozdeji ho probudil tenký hlásek : „Prosím pekne...nakresli mi beránka...“. Protože kreslit neumel, jen svého trávícího hroznýše, namaloval mu ho. Byl velmi prekvapený, že chlapecek jeho dílo poznal. Já jsem toto zkoušela také s jednou petiletou holcickou a ta mi na tentýž obrázek odpovedela, že je to ucho. Tudíž všechny deti nevidí jeden obrázek stejne, ale každý v tom vidí neco jiného.

A tak mu po nekolika pokusech nakreslil bednicku, ve které je prý beránek. Malý princ se strachoval jestli pro nej bude mít dost trávy, protože je jeho planetka velmi malá, .. - mel velmi dobrou fantazii. Malý princ pilota naucil, že se musí velmi dobre starat o baobaby, aby priliž nevyrostly. Pak by se jeho koreny mohli príliš rozrust a zahubit všechny rostliny kolem sebe. Tím chtel asi naznacit, že by se lidé meli starat o své povinnosti drív, než bude pozde. Malý princ mu vyprável o tom, jak má strašne rád západy slunce. Je to krása, když žlutooranžová koule s rudými paprsky pomalu zapadá za obzorem. Jakoby dávalo príkaz prírode, aby ztichla. Dále o své kvetince, byla jediná na jeho malé planetce, byla tak krásná a na sebe pyšná. Vždy, když vyšlo zas slunce se její okvetní lístky rozevrely a nasávaly slunecní paprsky. Snažila jsem se pochopit, proc ji mel tak rád a nebylo to tak težké. Považoval ji za svou opravdovou a jedinou prítelkyni. S vyhaslými sopkami si moc nepopovídal. A ona byla úplne jiná, ani nenamyšlená. Myslela si, že je jedinecná a chtela být jedinecnou. Ona jediná zacínala mluvit jako první. Když ze své planetky odešel, chtel poznat i ostatní asteroidy.

Na tom prvním bydlel král s hermelínovým pláštem. Ten strašne rád porád neco prikazoval. Byl na své planetce sám, a tak byl rád, když uvidel malého prince. Mel takovou rozumnou úvahu, vedel, že když bude žádat po svých služebnících, i když žádné nemel, neco nemožného a oni to neprovedou, bude to jeho chyba. Což je logické, ale tento pán se spíše vymlouval z toho, že nemuže vládnout všemu i hvezdám.

Druhá patrila domýšlivci. Byl rád, když ho nekdo obdivoval, na to nosil také veliký klobouk, to aby mohl smekat. Když byl na své planete sám, tak ho nikdo ani obdivovat nemohl a to mi je ho líto, protože pro domýšlivce je spolecnost velmi duležitá. Domýšlivcem se clovek nestává z niceho nic, ale delají to peníze. A tam, kde jsou peníze, jsou i lidé. Tento domýšlivec mel bohužel jen ten svuj klobouk.

Tretí planetka patrí pijanovi. Jeho malá planetka byla pokrytá pouze láhvemi alkoholu. A proc tolik pil? Protože se stydel za to, že pije. Ovšem nedává to smysl, ale když vám neco tvrdí lidé pod vlivem alkoholu, tak to také nedává smysl. To je ovšem velice smutné...

Byznysmen bydlel na té čtvrté. Ten jen a jen pocítal svuj majetek. Patrilo mu to, ceho bylo kolem nej nejvíce - hvezdy. A jak ho tak porád prepocítával, pripadal si pritom strašne vážným clovekem. Byznysmenu je v dnešní dobe spousty.

Možná, že nekomu pripadá humorné, že byznysmeni dávají svuj majetek do banky a pak ho zase vybírají, že to stále opakují dokola a baví je to. Svým zpusobem to je pravda. Na páté planetce byl lampár se svou svítilnou. Jako jediný pripadal malému princi smešný. Stále rozsvecoval a uhasínal svou svítilnu. Alespon se nestaral jen o sebe. Sice to je nudná práce, ale je to práce, jsou tím nekomu užitecní, starají se o neco, dodržují rád a spoustu jiných vecí, které sebou prináší zamestnání. Šestá byla nejvetší z tech ostatních. Starý zemepisec na ní spisoval své obrovské knihy. Tam se malý princ dovedel, že jsou kvetiny pomíjivé a to ho zamrzelo. Byl velmi neštastný, nechtel, aby se jeho kvetince neco zlého prihodilo. Byla jeho prítelkyní!

Na všech planetkách malý princ poznával, jací jsou lidé a moc se mu nelíbilo jejich chování, prišlo mu velmi zvláštní, skoro až sobecké. Vubec nechápal, proc se tak lidé chovají, prišlo mu to nesmyslné, jakož prišlo nesmyslné pilotovo malování dospelým.

Poslední planeta, kterou malý princ navštívil, byla Zeme. Tu mu doporucil zemepisec. Spadl zrovna do Afriky, kde nebylo ani živácka. Jen had se mu proplazil okolo nohy. Povedel mu, že na Zemi je velmi mnoho lidí, ale i mezi nimi se clovek muže cítit sám. Had byl velmi chytrý a mluvil v hádankách. Malý princ se na poušti setkal jen s jednou kvetinou. Byla taková obycejná, ne jako jeho pyšná, krásná kvetinka. Když pak vstoupil na jednu horu a chtel se skamarádit s lidmi, opakovala mu ozvena jeho slova. Tím došel k záveru, že lidé nemají žádnou predstavivost. Šel dlouho, až došel k zahrade plné ruží, plné kvetinek, jako byla ta jeho. A to pro neho byl veliký šok. Uvedomil si, že má jen obycejnou ruži a pár malinkých sopek, uvedomil si, že není veliký princ. Tu k nemu prišla liška a chtela, aby si ji ochocil. Rekla: "Když si me ochocíš, budeme potrebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na svete a já zase pro tebe jedinou na svete." Tak si ji malý princ zacal pomalu ochocovat, ale nesmel mluvit, protože liška mu povedela: "Rec je pramenem nedorozumeni." A když už si ji ochocil a musel odejít, tak mu liška sdelila: "Stáváš se navždy zodpovedným za to, cos k sobe pripoutal." Malý princ si uvedomil, že takto to je s ním a s jeho ruží. Musel být velmi smutný. Když odejdeme od svého prítele, je smutný nejenom on, ale i my.

Vydal se tedy na cestu a spatril výhybkáre sedícího na lavici. Stále tam jezdily vlaky - hned tam, hned sem. Malého prince to udivilo. Dozvedel se, že lidé nejsou nikdy spokojeni tam, kde jsou, proto jezdí na nová místa. Dále potkal obchodníka s pilulkami, které utiší žízen.

Tím ušetrí cloveku týdne padesát tri minut. Premýšlela jsem, co bych delala já. Vybavila jsem si, co me delá v živote štastnou - jsou to moji blízcí a prátelé. Asi bych ty chvíle strávila s nimi nebo bych chtela udelat neco výjimecného, co by se v mém živote zaznamenalo. Neco, na co nyní nemám práve ten cas. Pilot se zamyslel nad chlapcovým vyprávením, co by delal s tím casem? .. šel by ke studánce. Protože byl na poušti už osmý den a docházela mu zásoba vody. A tak se oba vydali hledat nejakou studnu. Povídali si o tom co delá veci krásné. Pak malý princ usnul a pilot ho nesl v nárucí, v tu chvíli spatril studánku. Bylo to krásné, když se rumpál rozeznel jakoby zpíval a oba dva konecne spatrili kapky vody. Malý princ mel stále starost o svou kvetinu, a tak poprosil pilota, aby beránkovi nakreslil náhubek. Pilot šel opravit své letadlo, a když se vracel, spatril chlapce jak sedí na okraji kamenné zdi a domlouvá se s hadem. Chtel se vrátit na svou planetku, za svou kvetinkou, byl za ni preci zodpovedný. Tak se domluvil, aby ho had uštkl na tom samém míste, kde spadl na Zem, a tak na Zemi nechá jen své telo a vrátí se na tu svou hvezdicku. Povídali si celý den, pilot byl z toho velmi neštastný. A tak šel malého prince doprovodit k hadovi. Kolem jeho nohy se mihlo cosi žlutého a po chvíli spadl mrtvý do písku.

Pilot se tedy vrátil domu, nikomu nikdy svou príhodu nevyprável. Jen se stále trápí s beránkovým náhubkem, zapomnel mu totiž prikreslit k nemu remínek. Doufá, že mu beránek nespase ružicku. A tak prosí, jestli by nekdy nekdo spatril v Africe na poušti chlapce se zlatežlutými vlásky a žlutou šálou kolem krku, který nikdy neodpovídá na otázky a také od nich nikdy neodpustí, at mu rychle dá vedet: „Malý princ vrátil!“.

Tato kniha se mi strašne moc líbí, už jen proto, že je to pohádka, která není tak prostá a musí se nad ní trošku popremýšlet, každý si predstavuje veci jinak. Nejaké postavy meli velmi zajímavé a chytré výroky. Hlavne tedy malý princ, líbilo se mi, jak nad vecmi premýšlel, dále liška, její dojemná prosba o jejím ochocení a kamarádství, a ješte bych priradila postavu hada, který vychytal lakomství a bezohlednost mnoha lidí. Ale narozdíl od ostatních pohádek, které vetšinou (témer vždy) štastne koncí, tato pohádka koncí, dá se na jednu stranu ríci tragicky a na druhou s dobrým pocitem, že se malý princ vrátil domu. Velmi smutné je úmrtí prince, který byl schopen udelat ke konci príbehu vše pro to, aby jeho ružicka nebyla osamelá a nezahynula. Uvedomil si, jak je duležitá.

Je zde ukázáno jak dospelí lidé ztrácí detskou predstavivost a pochopení pro malichernosti. Tuto knihu ctu asi po tretí a prectu si ji treba zase za pet let, abych to „detské kouzlo“ neztratila.

Zdroje:

Malý princ (čerpáno z Všeobecné encyklopedie DIDEROT 2001) -