Tato hra je vrcholem Tylovy divadelní tvorby. Tyl v ní znázorňuje lásku k rodné zemi a protestuje proti touze po cizině. Prolíná se zde opravdový život s pohádkovými prvky. Hlavní postavou je zde Švanda, dudák, chudý chlapec, který žije v malebné jihočeské vesničce. Švanda má rád svou milou, Dorotku, dceru hajného, který však jejich lásce nepřeje, protože Švanda je chudý prostý chlapec. O posvícení se Švanda dověděl od vojáka Šavličky, že ve světě lze snadno zbohatnout. Proto se s Dorotkou rozloučil a šel do světa. Při jeho pouti ho ochraňuje jeho matka Rosava, která prosí lesní panny, aby mu do dud daly krásu svých písní. Tak byla Švandovým dudům dána zázračná moc. Švanda přichází do bohaté země Turecké, kde potkává podvodníka Vocilku, který využívá jeho důvěry. Švandovi se podařilo pomocí svých dud rozesmát princeznu Zuliku a je bohatě odměněn. Zulika se má stát jeho ženou. Švanda zapomíná na Dorotku a domov a je jako omámený. Je uvězněn do vězení princezniným nápadníkem. Zaatím Dorotka se doma trápí, a protože jí zemřel otec, rozhodla se vydat za svým milým. Přemluví svého přítele houslistu Kalafunu a oba odcházejí hledat Švandu. Teprve ve vězení si Švanda uvědomil svou chybu. Pomůže mu jeho matka, která mu všechno řekne a chce ho osvobodit. Avšak Lesana, královna víl, ji uvrhne mezi divé ženy. Švanda sepomocí kouzelných dud a verné lásky Dorotky dostává na svobodu a vrací se domů. Opět se setkává s Vocilkou, který láká Švandu o půlnoci do lesa, a chce mu ukrást kouzelné dudy. Avšak divoženky Vocilku odlákají a Švanda musí hrát na divokém reji divoženek, které ho chtějí zahubit. Ale věrná láska Dorotčina vysvobodí Švandu z moci kouzel. Švanda odhodí své dudy, které tím ztrácejí svou kouzelnou moc. Společně s Dorotkou pak odchází do rodné vsi, kde šťastně obhospodařují hájovnu po otci. Také královna odpouští Rosaně, protože chápe její lásku k vlastnímu dítěti a opět ji přijímá ve své říši. .