Z toho všeho plyne závěr , že nemáme mnoho „klasických“ beletrií z doby Gotiky potažmo celého středověku. Pokud bych se měl přímo vyjádřit k autorovi a jeho tvorbě, není mi známo žádné další dílo, které by bylo napsáno tou samou osobou. Ale u těchto historických rukopisů je velice těžké určit pravého autora pokud se pod dílo nepodepsal a tak vlastně kdo ví, jestli to bylo jeho jediné dílo. A pokud jde o tehdejší názory na Dalimilovu kroniku, myslím si, že v době kdy byla dopsána (1314) měla spoustu příznivců zejména pak ve vyšších kruzích a u kněžského obyvatelstva. Méně pak už u městského obyvatelstva a zejména u cizinců, zde musela Dalimilova kronika být zavrhována „plnými hrstmi“. Ale jak již jsem zmiňoval, musela být na tu dobu celkem oblíbená o čemž vypovídá i doplnění o osm kapitol. Na tom by nebylo nic divného, ale tyto kapitoly byly dopsány zřejmě po smrti autora, což je důkaz toho, že se o kroniku někdo velice vážně zajímal. Úvod do kroniky:

Kniha má sto šest kapitol a osm doplňků. Autor začíná popisem svých zdrojů, z kterých čerpal informace pro „svoji“ kroniku. Jde konkrétně o kroniku Březnovskou, Pražskou a Boleslavskou, poslední zmíněné dílo se autorovi zalíbilo nejvíce a také z ní čerpal většinu událostí, které v kronice Boleslavské byli zapsány. Také se na začátku zmiňuje o lenosti a malému poli působnosti jeho předchůdců. Už zde se nepřímo objevuje odpor k cizincům, čímž je celá kronika doslova protkána. Po předmluvě se autor „pustil“ do vyprávění o Babylonské věži a poté už se věnuje pouze zemím Českým.



Stylistická část:

Text kroniky začíná legendou o Babylonské věži. Pověst nám praví, jak lidé stavěli vysokou věž, aby byli blíže bohu, to se bohu nelíbilo a proto každého člověka obdařil jiným jazykem. Lidé se po té nemohli domluvit a tak došlo ke zmatení jazyků a vůbec všech lidí. Do českých zemí poprvé a již na vždy „nahlédne“ od doby příchodu praotce Čecha. Pověst nám vypráví o příchodu Slovanů na naše uzemí. Pokračuje pověstí o Libušině proroctví, o koni , který našel orajícího Přemysla. A tak byl nalezen a zvolen za krále první Přemyslovec „otec“ nejznámějšího rodu v české historii Přemyslovců. Pokračuje založením města Prahy. Jméno Praha vzniklo podle prahu,který tesali otec a jeho syn na místě, kde dnes leží hlavní město. Následuje pověst o Dívčí válce, Po Libušině smrti ženy zatoužily chopit se trůnu, postavili proto hrad Děvín, zde měli ženy své sídlo. Mnoho žen se sem seběhlo a zvolilo za svou vůdkyni kněžnu Vlastu. Dívky byly velice kruté k mužům, trestaly své bratry, otce a syny.