Za krále Jana byla velká povodeň, Moravu pustošili Uhři a nedopadlo to zrovna pro Čechy slavně. Dále se vše „točí“ kolem Šlechtice Zajíce a jeho bitvách, do kterých byl povolán králem. Pak do Rakouska táhl král dát Rakušanům zavyučenou, byla to bitva velká, avšak pro Čechy vítězná, tak se král rozhodl, že při cestě pobije ještě Šváby. Předposlední doplněk vzdává hold Českému tehdejšímu hrdinovi, ale i dnešnímu. Je to sice už dávno, ale kde by jsme bez něj byli, kdyby Němcům dovolil Čechy obsadit. No a poslední část kroniky, patří už jen žehnání Čechům a České zemi, kronika končí slovem AMEN.



Ideová část:

Můj názor je takový, že autor zde popisuje svůj pohled na tehdejší politickou a morální situaci Čechů a Moravanů. Jelikož autor zjevně neměl rád vše cizí, podněcoval Čechy a Moravany ke vzájemné toleranci a sjednocení proti nepřátelům, kterých bylo mnoho. Popisuje zde také mnoho válek s Němci, Uhry a dalšími nepřáteli a odpůrci české koruny. Jelikož autor odsuzoval vše cizí a popisoval převážně vítězné války, byl možná jeho záměr motivační a povzbuzující Čechy ke stálé samostatnosti a soudržnosti. Autor popisuje mnoho církevních hodnostářů a letopočty s nimi spjaty (až na vyjímky, kterých je jako šafránu jsou to letopočty jediné), čímž vkládal naděje do víry a církve což, byla pro lidi moc důležitá věc. Popisuje zde dějiny Čech a Moravy od prvních začátků, asi proto, že chtěl tehdejší lid informovat o založení a vývoji až do tehdejších časů. První co autor napsal je verš, jak se k dílu donutil, co ho k tomu přimělo a je zde jen jedna kapitola netýkající se vůbec Čech a to ta o babylonské věži. Pak se vše točí už jen kolem Čech a událostí s nimi přímo souvisejícími. To je další důkaz toho, že kronika byla zřejmě psána hlavně pro Čechy. Dílo je převážně psáno pro to, aby nás informovalo, což vyplívá i z názvu Dalimilova kronika. Autor chtěl po sobě a Češích zanechat určitou vzpomínku a tak byla sepsána Dalimilova kronika. Kniha je z historického hlediska nevyčíslitelná, avšak není příliš pravdivá. Dá se podle ni poznat pouze, kdy jaký církevní hodnostář byl zvolen a to je asi tak vše, co nám kronika z historického hlediska říká.



Jazyk a jazykové prostředky v kronice:

V kronice je spousta výrazů, u kterých si pouze můžeme domýšlet co znamenají (naštěstí ke konci kroniky jsou výrazy vysvětleny).