Matka je rozhodnutá, že Toniho nikam nepustí, ale po hlásení z ampliónu o tom, že nepriateľské lietadlá zaútočili na školu a strieľali po deťoch rázne zmení svoj názor.
„Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme k ampliónu celý svět! Voláme lidi! Nepřátelská letadla napadla dnes ráno vesnici Borgo a svrhla pumy na obecnou školu. Do prchajících dětí střílela ze strojních pušek. Osmdesát dětí bylo raněno. Devatenáct dětí postříleno. Třicet pět dětí bylo výbuchem... roztrháno.“9.)
„Co říkaš? Děti? Copak někdo zabíjí děti? Děti! Malé, usmrkané děti!“ strhne se stěny pušku a podává ji oběma rukama Tonimu. S velkým gestem: „Jdi!“ 10.)

2.1.7. Časopriestor: Španielsko – celý dej sa odohráva v otcovej pracovni
Čas ani miesto nie sú presne určené, dielo bolo napísané tesne pred 2. svetovou vojnou ako hrozba pred nemeckým fašizmom.

2.1.8. Postavy: Hlavné
Matka Dolores – Matka piatich synov, ktorá prišla o svojho manžela Richarda a svojho najstaršieho syna Odřeja. Nadovšetko milovala svojich synov, stále ich videla ako malé deti. Po manželovej smrti mu ostala verná. Postupne prišla o všetkých svojich synov. Spočiatku nedokázala pochopiť dôležitosť ich obete a chcela uchrániť svojho posledného syna Toniho pred hrdinstvom, ktoré malo za následok smrť. Dokázala komunikovať so svojimi blízkymi mŕtvymi a bránila sa pred ich naliehaním, aby poslala Toniho do vojny.

„Tak proto jste sem přišli, že? To jsem si myslela! Ale já vám Toniho nedám, slyšíte? Toni nemůže jít! Toni nemůže!“11.)
Bola symbolom odvahy postaviť sa proti zlu keď posiela do vojny svojho posledného syna s gestom: „Jdi!“12.)
Matkiným zmyslom života bola rodina, iba za tú by bola ochotná bojovať.
„Ty jsi tak prudká, víš? Ty bys taky šla na smrt, miláčku, kdyby to muselo být.“ „Ale za vás člověče! Za vás a za nic jiného! Za svého muže, za svou rodinu, za děti – Co mně ženské kdy bylo po něčem jiném!“13.)

Otec Richard – Bol vojak a často sa zúčastňoval na koloniálnych výpravách. Na jednej takejto výprave v Afrike zomrel v boji proti domorodcom, keď veliteľ vydal zlý rozkaz. Bol hrdinom pre svojich synov. Snažil sa vysvetliť žene, že zomrieť pre niečo veľké je hrdinstvo, a že to má význam.
Ostal vždy rovnaký, mladý, ale i napriek svojmu presvedčeniu o hrdinstve trochu zapochyboval. „Inu, vždycky se za něco umíralo, kdopak ví už zač; asi to jinak nejde. Ale někdy si myslím... kdybych byl teď plukovníkem nebo generálem na penzi a žil tady s vámi a s maminkou – psal bych své paměti a zrýval půdu na zahradě... Nebylo by to špatné, hoši. Nechte to být, život je život; člověk aspoň může něco dělat. Já vím, vy všichni jste položili život za něco velikého: tuhle Ondřej za vědu a Jirka za pokrok techniky, a Petr – zač si vlastně zemřel Petříku?“ „Za rovnost a svobodu, tati:“ „A já za krále, vlast a za čest praporu. Nebo proto, že jeden plukovník dal pitomý rozkaz, ale to už je jedno.“14.)
Jeho posledný syn sa narodil až po jeho smrti, ale i z neho chcel mať hrdinu. Miloval svoju ženu i napriek tomu, že zostarla a on ostal stále mladý.

Ondřej – Najstarší syn, bol lekárom. Odišiel do kolónií na rovník zistiť príčinu žltej zimnice a liečiť ju. Ochorel na ňu a zomrel. Matka mu vyčítala, prečo práve on musel ísť zachraňovať ľudí a nezachránil seba. On jej to argumentoval takto: „Podívej se mami: na žlutou zimnici umíralo ročně tolik set tisíc lidí. To by přece byla hanba, kdyby se proti ní něco nenašlo. To je... prostě povinnost, ne?“15.)
Aby zistil príčiny žltej zimnice, nechal sa poštípať nakazeným komárom. Opisoval svoju smrť, aká bola hrozná. Bol súcitný, pretože nikomu neprial mať takú chorobu, a preto chcel na ňu nájsť liek. Aj keď bol už mŕtvy, hovoril, že keby žil, pomáhal by ľuďom v iných chorobách aj keby ho to opäť malo stáť život. Ale napriek tomu, nič krásne a zvláštne na svojej smrti nevidel.
Bol iný ako jeho bratia, nechcel bojovať proti ľuďom, ale proti tomu, čo ničilo ľudí. Chápal matku v tom, že nechcela Toniho pustiť bojovať. Videl jeho chabé telo a vedel, že nemá dosť síl. Pokým žil, nahrádzal svojim mladším bratom otca.
Bol nadšený tým, že matka aj po jeho smrti odoberá jeho lekárske časopisy. Bol energický a naplno oddaný svojej profesii i po smrti.

Jiří – Mladší syn. Jeho vášňou bolo lietanie. Snažil sa spraviť výškový rekord s nákladom. Práve, keď sa mu to podarilo, odlomilo sa mu krídlo a jeho lietadlo sa zrútilo spolu s ním. Zjavil sa mame, ale bál sa jej povedať, čo sa mu stalo a že je mŕtvy.
- „No víš, mami. Ale nebudeš se na mne zlobit? Mně se totiž něco porouchalo na letadle, víš? To je to celé.
- „Jirko, tobě sa něco stalo?“
- „Nic, mami. Opravdu, ani to vůbec nebolelo. Víš, mně se u letadla ulomilo křídlo – a tak, víš?“
- „Jiří, ty přede mnou něco tajíš!“
- „Nesmíš se zlobit, maminko, ale jáj sem se zabil.“16.)