4. Kompozičný plán

4.1. Kompozičný postup: kronikársky – udalosti v diele plynú chronologicky za sebou
( v diele sa síce spomína, ako zahynul Richard a Ondřej, ale autor neopisuje situáciu pomocou prítomného času)

4.2. Fázy sujetovej organizácie literárneho diela:
Expozícia – Autor nás zoznamuje s Richardovou pracovňou a s tromi z jeho piatich synov – Kornelom, Petrom a najmladším Tonim. Takisto spoznávame matku Dolores, ktorá má schopnosť rozprávať sa so svojím mŕtvym manželom a synom Ondřejom.
Kolízia – Jiří príde za matkou, ale už ako mŕtvy a objasňuje jej príčiny svojho úmrtia. Matka sa z toho nedokáže spamätať. Jirko sa pridá do rozhovoru otca a Ondra a vysvetľuje im, že jeho smrť je hrdinstvo, pretože dokázal rekord.
Kríza – V krajine vypukne občianska vojna medzi prívržencami fašizmu a demokracie. Petr sa ako revolucionár dostane do zajatia fašistov, ktorí ho rozstrieľajú. Kornel tiež odchádza bojovať, ale ako fašista. Zahynie v nepokojnej ulici, kde prebiehal boj. Matka prichádza o ďalších dvoch synov, ostáva jej už len najmladší syn Toni, ktorého si chráni.
Peripetia – Matku začnú mŕtvi presviedčať, aby poslala Toniho do boja. Ona im však odporuje a stráži Toniho pred akýmkoľvek zlom. Toni ale sám príde za ňou, že chce ísť bojovať ako jeho spolužiaci. Matka mu v tom bráni.
Rozuzlenie – Matka sama podá Tonimu pušku do ruky a pošle ho bojovať, keď sa dozvie, že nepriateľ začal útočiť na školu a strieľať malé deti. Záver je tragický. Dolores prišla o všetku svoju radosť v živote. Tým, že ju obetovala, prejavila sa jej odvaha a sila postaviť sa proti zlu.

4.3. Horizontálne členenie textu: Dielo sa delí na tri dejstvá.
1. dejstvo – Vystupujú tu Toni, Kornel, Petr, Ondřej, otec a matka. Petr s Kornelom riešia otcovu nedohratú šachovú partiu. Toni píše básne. Matka sa rozpráva s mŕtvym manželom a synom Ondrom. Neskôr príde za ňou i mŕtvy Jirko a prosí ju, aby sa nehnevala na to, že zomrel.
2. dejstvo – V krajine vypukne občianska vojna. Peter sa dostane do zajatia a zomiera. Kornel najprv sľúbi matke, že zostane doma, a že bude dávať na nich pozor. Neskôr ho však túžba bojovať za svoju stranu premôže a odíde do nebezpečných ulíc.
3. dejstvo - Matka dáva zo stien dole všetky zbrane, ktoré viseli v otcovej pracovni a mali vplyv na všetkých jej synov. Chce uchrániť Toniho pred pohľadom na zlo, ktoré sa okolo nich pácha, preto zatvára v izbe okenice a zaťahuje závesy. Odporuje mŕtvemu manželovi, synom a starému pánovi – jej otcovi. Nechce dopustiť, aby sa z Toniho stal hrdina, ktorý zomrie za dobrú vec, ktorá ale pre ňu nemá žiadny význam.

4.4. Vertikálne členenie textu:
Pásmo autora – Autor v diele nie je prítomný ako rozprávač.
Pásmo postáv – napr.: monológ matky, keď je v pracovni sama a dáva zo stien dole zbrane
Sníma se stěny poslední pár pistolí a zamyká je do zásuvky. Klíč bere k sobě: „Tak. Já nechci, aby měl Toni na očích samé zbraně.“ Rozhlíži se. „ Já to nechci.“ -Jde k oknu a zavíra okenice. „A ven se taky dívat nebude.“ Rozsvítí vypínačem u dveří. „ Není tu už nic?“ – Jde k rozhlasové skřínce. „A ty, ty už taky přestaneš mluvit. Toni nemusi vědět, co se děje venku.“ Váha u rozhlasové skříňky. „A já – já to nepotřebuju vědět. Já už nechci nic slyšet. Mně už po ničem nic není.“ Váha. „Nu, vidíš, musíš mlčet. A chtěla bys mluvit, viď? Zase bys chtěla plést Tonimu hlavu, že? Ne, ne, ty už nám tu křičet nebudeš. Hlásej si, co chceš – ale tady ne. Tady ne. Tady jsem já. Už nebudeš mému Tonimu nic namlouvat – Nu, co tomu říkaš?“51.)

– napr.: dialóg medzi Jirkom, matkou, otcom a Ondrom, keď sa Jirko zjaví už ako mŕtvy
Jiří: „Dobrý večer, maminko. Nazdar, tati. Tě bůh, Ondro!“
Otec: „Á, vida, Jirka!“
Ondra: „Nazdar.“
Matka: „Cože tak brzo, Jiříčku – Lítal jsi dnes?“
Jiří: „Lítal, mami. Dnes se ti ohromně lítalo.“
Matka: „Dobře, že už jsi doma. Já to nevidím ráda, když lítaš; já mám takový strach – Jěšte že jsi tak brzo přišel.“
Jiří: „To víš, mami, že první cesta... je za tebou.“
Otec: „Správně. Koukám, hochu, jak ti to sluší.“
Matka: s hrůzou vstává: „ Počkej – Jiří, ty vidíš... tatínka... a Ondru?“
Jiří: „Vidím, maminko. Jak bych je neviděl?“
Matka: „Ale vždyť oni... oni jsou mrtvi, Jirko! Jak ty je můžeš vidět... jak ty s nimi můžeš mluvit – Jiří!“
Jiří: „No víš, mami – Ale nebudeš se na mne zlobit? Mně se totiž něco porouchalo na letadle, víš? To je to celé.“
Matka: „Jirko, tobě se něco stalo?“
Jiří: „Nic, mami. Opravdu, ani to vůbec nebolelo. Víš, mně se u letadla ulomilo křídlo – a tak, víš?“
Matka: „Jiří, ty přede mnou něco tajíš!“
Jiří: „Nesmíš se zlobit, maminko, ale já jsem se zabil.“
Matka: „Ty... ty...“
Jiří: „Prosím tě, mami, nerozčiluj se!“
Matka: „... ty jsi tedy mrtev, Jiříčku?“
Jiří: „Ano, mami. Jáj sem... to, čemu se říká mrtev.“52.)
– napr.: replika, prehovor ženy z ampliónu
„Haló, haló! Velitel armády bílých vyzýva naposledy černé bandy, aby zastavily řež v městských ulicích. Složte zbraně! Nestane – li se tak do pěti minut, dá velitel rozkaz, aby jeho dělostřelectvo pálilo na město.“53.)
V diele sa nenachádza žiadny vnútorný monológ.