šlechtu, vysoké úřednictvo ani kněžstvo.

Týden v tichém domě; Pan Ryšánek a pan Schlegl; Přivedla žebráka na mizinu; O měkkém srdci paní Rusky; Večerní šplechty; Hastrman; Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku; U tří lilií; Doktor Kazisvět; Svatováclavská mše; Jak to přišlo, že dne 20.srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno; Psáno o letošních Dušičkách; Figurky.

Úvodní (Týden v..) a také poslední (Figurky) povídka zachycují typické postavičky bez jednotně skloubeného dějového pásma, takže hlavní fabule je mozaikovitá. Některé povídky předvádějí určitou scénu (Večerní šplechty; U tří lilií), jiné zase slouží k charakterizaci lidí, jejichž zvláštnosti jsou příznačné pro mizející malostranský svět (Přivedla žebráka..; Doktor Kazisvět; Hastrman). Některé z povídek jsou osobními povídkami psanými v první osobě (Svatováclavská mše; U tří lilií; Jak to přišlo, že..). Nevtíravě vstupuje do většiny příběhů jako pamětník či pozorovatel. Neruda střídá v povídkách postup vážný s humorným nebo tragikomickým. Obvykle mu tyto postupy slouží k odhalování sobeckosti, omezenosti a lakoty maloměstského světa. Neruda citlivě směřuje k zobrazení postav i zdůrazněním detailu nebo vyhrocenou pointou. Obdivuhodné je jeho typizační, charakterizační mistrovství, tříbené postřehem žurnalisty a humoristy, čemu se – i s kresbou dobového prostředí – u autora učily generace spisovatelů.

Týden v tichém domě: Rodina domácího Ebera si hraje na panstvo, skrývá, že si přivydělává šitím, marně hledí výhodně provdat dceru a pomlouvá „přátele“, jen za nimi dveře zapadnou. Ale na prosté lidi, na Bavorovy, se hledí spatra, paní Bavorová doslouží k smrti staré panně Žanynce, ale místo v pohřebním kočáře patří hostinské: „Nu, já jsem snad přec měšťanka?!“. Pan Ryšánek a pan Schlegl: „O věrném nepřátelství“ bývalých přátel, které rozdělila láska a smířilo těžké onemocnění. Přivedla žebráka na mizinu; O měkkém srdci paní Rusky i Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku: O nenapravitelné lidské závistivosti vyjadřované ve škodolibých pomluvách, ubližujících až na život a na smrt. Večerní šplechty: Veselé, humorné studentské klípky hrstky mladíků na střeše domu v Ostruhové ulici. Doktor Kazisvět: Mistrně psaný příběh o úděsných lidských počtářích, kteří zatratí jako kazisvěta lékaře Heriberta, když zachránil radu Schepelera před pochováním zaživa. Dědici, čekatelé povýšení, se horší, jásá jen domácí přítel Kejřík, že si nemusí brát milou vdovu. Doktorovy se hrnou nabídky ze všech stran, ale on nechce provozovat praxi za žádnou cenu. Hastrman: Citlivé zamyšlení nad tím, co je člověku v životě skutečným pokladem. U tří lilií: Jedna z vrcholných, sevřených próz o lidské otrlosti, kterou nepohne ani smrt. O dívce se „zlotřilou duší“, která si odběhne z tancovačky a pochvíli se vrací s ledabylým vysvětlením: „Stalo se něco doma?“ „Matka zrovna zemřela.“ Svatováclavská mše a Jak to přišlo, že dne 20.srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno: Dvě líbezné, humorné vzpomínky na klukovské představy a sny.