Úryvky:

1. „Cítila, že jí záleží na jejím společenským postavení, třebaže se jí ráno zdálo tak malicherné, tušila, že je nedokáže vyměnit za potupné postavení ženy, která opustila muže a syna a žije s milencem; že při vší snaze se nepřemůže. Nikdy nepozná svobodu lásky, ale zůstane provždy hříšnou ženou, vystavenou nebezpečí, že bude kdykoli usvědčena, a podvádějíci muže pro hanebný poměr s člověkem cizím a nezávislým, s kterým nemůže spojit svůj život.“ str. 328

2. „Alexej Alexandrovič strávil celý svůj život v práci ve sférách úředních, kde mohl vidět jen chabý odraz života. A pokaždé, když narážel na život skutečný, vyhýbal se mu.“ str. 163

3. Vronskij je jeden ze synů hraběte Kirilla Ivanoviče Vronského a jeden z nejlepších představitelů zlaté mládeže petrohradské. Strašně bohatý, hezký, velké styky, křídelní pobočník a přitom velice milý, dobrý hoch. Ba víc než prostě dobrý hoch. Jak jsem ho poznal tady, je vzdělaný i velice chytrý.“ Str. 49

4. „Soudil, že nehezkého dobrého muže, za jekého se považoval, může mít někdo rád jako přítele, aby však byl milován tou láskou, jakou sám miloval Kitty, musel být krasavec a především výjimečný člověk.“ str. 31

5. „Všichni známí měli Stěpana Arkaďjiče v oblibě pro jeho dobrou, veselou povahu a nespornou poctivost, a zároveň měl v sobě, ve svém hezkém, příjemném zevnějšku, v jiskrných očích, černém obočí, vlasech i v bílém a růžolícím obličeji cosi, co přímo fyzicky budilo náklonnost a veselost v lidech, kteří se s ním stýkali.“str.22

6. „Ale i teď si stejně jako předtím říkala, že takhle to nemůže zůstat, že musí něco podniknout, potrestat, zostudit ho, pomstít se mu aspoň malým dílem bolesti, kterou jí způsobil. Pořád si jěště namlouvala, že od něho odejde, ale cítila, že to není možné. Nebylo to možné proto, že si nemohla odvyknout vidět v něm svého muže a milovat ho.“ str. 17

7. „Proboha tě prosím, pomysli na děti, ty za nic nemůžou. Já jsem vinen, potrestej mne, poruč mi, abych svou vinu odčinil. Přistoupím na všecko! Jsem vinen, nenalézám slov, abych vyjádřil, jak jsem vinen! Ale odpusť mi, Dolly!“

8. „Léčení se jí zdálo stejně směšné, jako kdyby chtěl někdo slepit z kousků rozbitou vázu. Měla rozbité srdce. A oni by ji chtěli léčit pilulkami a prášky?“ str. 137

9. „První dobu Anna úpřimně věřila, že Vronskij v ní vzbuzuje nelibost tím, že si jí dovoluje pronásledovat; když však jednou záhy po návratu z Moskvy přišla na večer, kde měl být, ale nebyl, a když se jí zmocnil smutek, jasně pochopila, že klamala sama sebe, že jí to pronásledování nevadí, ba naopak tvoří veškerý smysl jejího života.“ str. 146

10. „Při té zprávě pocítil s desetinásobnou silou nával zvláštního pocitu ošklivosti, který se ho občas zmocňoval. Ale zároveň pochopil, že nyní nastane krize, kterou si přál, že už nemohou před mužem nic skrývat a tak či onak, musí co nejrychleji rozetnout celou nepřirozenou situaci.“ str. 211

11. „Na Vářence poznala, že stačí zapomenout na sebe a mít rád jiné lidi, a člověk bude klidný, štastný a dokonalý. A taková chtěla být i Kitty.“ str. 252

12.„Nyní byl ten pocit ještě silnější než dřive; Levin cítil, že je ještě méně s to pochopit, co znamená smrt, a její neodvratnost se mu jevila ještě hrozivější; ale protože měl po boku ženu, už ho ten pocit neuváděl v zoufalství; navzdory smrti cítil, že musí žít a milovat.“ str. 79

13. A svíce, pri níž četla knihu plnou nepokoje, klamu, bolesti a zla, ta svíce vzplanula jasnějším světlem než kdy jindy, ozářila jí vše, co předtím bylo obestřené tmou, zapraskala, začala skomírat a zhasla navždy.