Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Kareninová

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910) – je pozoruhodný autorský a mysliteľský zjav ruskej i svetovej klasickej literatúry. V ustavičnom zápase so svojou nestálou povahou dlho hľadá činnosť, čo by uspokojila jeho nároky na život. Po neukončených štúdiách sa usadí na rodovom majetku v Jasnej Poľane. Neskôr vstupuje do vojenskej služby a zúčastní sa bojov s horalmi na Kaukaze. Odtiaľto posiela do Nekrasovovho časopisu Sovremennik prvú prácu, autobiografickú novelu Detstvo. Za Krymskej vojny vzniká cyklus umeleckých reportáží Sevastopoľské poviedky. Keď odíde z armády, opäť sa vracia do Jasnej Poľany. So zápalom šíri osvetu medzi ľudom a intenzívne píše. V živote nemohol plne vyjadriť svoje názory a musel pristať na viaceré kompromisy v záujme šťastia najbližších. V umeleckom prejave chcel byť pravdivý, a Tolstoj vo svojom realistickom diele taký bol. A to len zvyšuje jeho hodnotu. Hodnotu spisovateľa, filozofa a človeka.

Anna Karenina

Dielo sa skladá z dvoch zväzkov. Je rozdelené na 8 častí, ktoré majú od 19 – 35 kapitol. Objavuje sa tu vývoj hospodárstva a politiky v Rusku. Sú tu opísané 3 druhy života – moskovský, petrohradský, vidiecky. Dej je poprerušovaný mnohými úvahami (najmä pesimistickými – najviac u Anny).

Žáner: psychologicko-spoločenský román

Čas a miesto: 1873-1877 na mnohých miestach. Hlavne v Moskve, Petrohrade, na vidieku, kde býva Levin, vo Vozdviženskom a v Karlových Varoch.

Téma: Tragický príbeh lásky Anny Kareninovej k dôstojníkovi Vronskému.

Motto: „Moja je pomsta, moja je odplata!“

Postavy:

Anna Arkadievna Kareninová – navonok pôvabná, krásna a príťažlivá žena, ale vo vnútri veľmi utrápená, nešťastná a nevyrovnaná (1)
Alexej Alexandrovič Karenin – oddáva sa svojej práci, no v citovom živote je chadný a necitlivý. Záleží mu iba na postavení v spoločnosti (2)
Serioža – ich syn
Alexej Kirillovič Vronskij – gróf, dôstojník vo vojsku, úspešný v spoločnosti, mladý, pekný, ale sebecký. Kvôli svojmu egoizmu zničí život Anne a jej rodine a zlomí srdce Kitty. (3)
Katerina Alexandrovna Ščerbacká (Kitty) – mladá šľachtičná s dobrou výchovou, veľmi citlivá a priateľská
Konstantin Dmitrič Levin – vidiecky šľachtic, pracovitý, podnikavý. Zvádza vnútorný boj – nevie si odpovedať na otázky týkajúce sa života a smrti a nevie, či veriť, alebo neveriť v Boha. (4)
Sergej Ivanovič Koznyšev – brat Levina
Nikolaj Levin – brat Levina. Zomrie a kvôli nemu si Levin začne myslieť, že život je bezvýznamný, že načo sa snažiť, veď aj tak raz nastane smrť.
Stephan Arkadjič Oblonskij (Stiva) – Annin brat, šľachtic, podvádza svoju ženu a necíti výčitky svedomia. (5)
Daria Alexandrovna Oblonská (Dolly) – citlivá žena Stephana, miluje svoje deti, kvôli tkorým zostane žiť s mužom aj po jeho nevere. (6)
Varenka – mladé dievča, veľmi pobožné, pomáha chorým.Dej: Odohrávajú sa tu príbehy troch, (resp. štyroch manželských párov). Prvým párom je Dolly a Stephan Arkadjič. Ich manželstvo je nešťastné. Stephan podvádza svoju ženu, ktorá mu však na to príde. Vďaka Anne s ním však ostane, lebo tá ju presvedčí, že kvôli deťom rozvod nie je dobrým riešením. Kvôli jeho nevere sa dostanú do zlej finančnej situácie. Istý čas napokon bývali u Kitty. (7)

Ďalším párom boli Levin a Kitty. Levin bol už dlhší čas zaľúbený do Kitty, ale ona mu lásku neopätovala. Bola totiž zaľúbená do Vronského. Levinovi sa tým zrútil svet. Kitty však tiež prežívala ťažké chvíle.

Na plese, kde očakávala Kitty zasnúbenie s Vronským, sa objavila Anna. Vronskij Kitty úplne ignoroval a venoval sa Anne. Deň na to odišiel za ňou do Petrohradu. Kitty z toho ochorela a lekári jej odporúčali odcestovať do cudziny. (8) Išla do Karlových Varov, kde sa spoznala s mnohými ľuďmi. Najviac na ňu zapôsobila Varenka. Obdivovala ju a chcela sa jej podobať. (11) Svoje trápenie sústredila na Boha a náboženstvo ju opäť vyliečilo. Ale veľmi rýchlo zistila, že to vlastne nie je ona sama, ale že sa len na niečo hrá. Jej obdiv k Varenke aj tak ostal.

Levin sa zatiaľ venoval svojej práci na farme. Nechcel myslieť na Kitty a snažil sa presvedčiť sám seba, že ju už nemiluje. Po čase však zbadal opäť Kitty, ako v koči prechádzala okolo neho. Vtedy pochopil, že ju neprestal ľúbiť. Aj tak nevedel nájsť odvahu ísť ju navštíviť. Napokon sa s ňou náhodou stretol na obede u Dolly a Stephana. Tam ju po druhýkrát požiadal o ruku. Tentokrát ho však už neodmietla. Začal sa tak vzťah plný lásky. Obaja boli veľmi šťastní.

O nejaký čas sa Levin dozvedel, že jeho brat Nikolaj umiera, a tak ho išiel aj s Kitty navštíviť. Po veľkej snahe pomôcť mu aj tak umrel. Odvtedy sa Levinovi neustále vynárali otázky: „Prečo a načo žiť?“ „V čo mám veriť?“ (12) Tieto myšlienky ho prešli po narodení syna, ktorého spočiatku nemal rád. Pociťoval k nemu len ľútosť a odpor. Neskôr ho však začal mať rád. Podarilo sa mu nájsť aj odpoveď na otázku, v čo veriť. A to vo vieru v Boha. Všetky svoje odpovede našiel v cirkvi.

Posledným párom bola Anna Arkadievna Kareninová a Alexej Vronskij. Anna však bola vydatá za Alexeja Alexandroviča Karenina, s ktorým mala syna Seriožu. Svojho manžela nemilovala. Bol oddaný práci, ale rodina ho nezaujímala. Anna ale bola spokojná so svojím kľudným životom. Vstúpila jej do neho ale veľká láska k Vronskému. Hanbila sa však za ňu. Najprv chcela potlačovať svoje city, no neskôr sa začali stretávať. (9) Najskôr tajne, potom už i na verejnosti. Anna s ním otehotnela. (10)

Nevedela, čo má robiť, lebo keby povedala mužovi pravdu a opustila ho, stratila by tým svojho syna, ktorého veľmi ľúbila. Musela sa teda rozhodnúť medzi láskou k Vronskému a láskou k synovi. Vybrala si Vronského. Anna prekoná ťažký pôrod. V nebezpečenstve smrti žiada manžela o odpustenie. Vronskému povie, že ho neľúbi a on sa v zúfalstve pokúsi zastreliť. Alexej Alexandrovič odpustí žene aj Vronskému a obľúbi si Anninu dcéru. Chce, aby bola Anna šťastná a je ochotný rozviesť sa a vzdať sa všetkého. Anna rozvod odmietne a odchádza s Vronským a s dcérou do Talianska. Po čase začne Anne chýbať syn. K dcére necíti to, čo cítila k synovi.

Levinovci spolu prekonávajú bežné starosti. Kitty pomôže Konstantinovi prekonať smrť jeho brata Nikolaja. Ich vzťah sa prehĺbi počas Kittinho tehotenstva.

Anna s Vronským sa vracia do Ruska. Usadila sa na vidieku. Vronskij sa stará o hospodárstvo a zapája sa do verejnej činnosti. S Annou trávi málo času, preto Anna začína rozmýšľať o tom, či ju Vronskij ešte ľúbi. Potrebuje zmenu, a preto odchádzajú do Moskvy. Tu však žije izolovane, pretože „vyššia spoločnosť“ ju odsudzuje.

Anna žiarli na Vronského, jej žiarlivosť ju často privádza k tomu, že uvažuje o spáchaní samovraždy. Keď po hádke Vronskij odíde na vidiek, Anna sa rozhodne ísť za ním a poberie sa na vlakovú stanicu. Tu však uvidí muža, ktorý sa jej často zjavuje v nočnej more, čo ju tak vydesí, že v zúfalstve skočí pod vlak. (13)

Vronskij sa prihlási k vojsku a odchádza bojovať do Srbska.Úryvky:

1. „Cítila, že jí záleží na jejím společenským postavení, třebaže se jí ráno zdálo tak malicherné, tušila, že je nedokáže vyměnit za potupné postavení ženy, která opustila muže a syna a žije s milencem; že při vší snaze se nepřemůže. Nikdy nepozná svobodu lásky, ale zůstane provždy hříšnou ženou, vystavenou nebezpečí, že bude kdykoli usvědčena, a podvádějíci muže pro hanebný poměr s člověkem cizím a nezávislým, s kterým nemůže spojit svůj život.“ str. 328

2. „Alexej Alexandrovič strávil celý svůj život v práci ve sférách úředních, kde mohl vidět jen chabý odraz života. A pokaždé, když narážel na život skutečný, vyhýbal se mu.“ str. 163

3. Vronskij je jeden ze synů hraběte Kirilla Ivanoviče Vronského a jeden z nejlepších představitelů zlaté mládeže petrohradské. Strašně bohatý, hezký, velké styky, křídelní pobočník a přitom velice milý, dobrý hoch. Ba víc než prostě dobrý hoch. Jak jsem ho poznal tady, je vzdělaný i velice chytrý.“ Str. 49

4. „Soudil, že nehezkého dobrého muže, za jekého se považoval, může mít někdo rád jako přítele, aby však byl milován tou láskou, jakou sám miloval Kitty, musel být krasavec a především výjimečný člověk.“ str. 31

5. „Všichni známí měli Stěpana Arkaďjiče v oblibě pro jeho dobrou, veselou povahu a nespornou poctivost, a zároveň měl v sobě, ve svém hezkém, příjemném zevnějšku, v jiskrných očích, černém obočí, vlasech i v bílém a růžolícím obličeji cosi, co přímo fyzicky budilo náklonnost a veselost v lidech, kteří se s ním stýkali.“str.22

6. „Ale i teď si stejně jako předtím říkala, že takhle to nemůže zůstat, že musí něco podniknout, potrestat, zostudit ho, pomstít se mu aspoň malým dílem bolesti, kterou jí způsobil. Pořád si jěště namlouvala, že od něho odejde, ale cítila, že to není možné. Nebylo to možné proto, že si nemohla odvyknout vidět v něm svého muže a milovat ho.“ str. 17

7. „Proboha tě prosím, pomysli na děti, ty za nic nemůžou. Já jsem vinen, potrestej mne, poruč mi, abych svou vinu odčinil. Přistoupím na všecko! Jsem vinen, nenalézám slov, abych vyjádřil, jak jsem vinen! Ale odpusť mi, Dolly!“

8. „Léčení se jí zdálo stejně směšné, jako kdyby chtěl někdo slepit z kousků rozbitou vázu. Měla rozbité srdce. A oni by ji chtěli léčit pilulkami a prášky?“ str. 137

9. „První dobu Anna úpřimně věřila, že Vronskij v ní vzbuzuje nelibost tím, že si jí dovoluje pronásledovat; když však jednou záhy po návratu z Moskvy přišla na večer, kde měl být, ale nebyl, a když se jí zmocnil smutek, jasně pochopila, že klamala sama sebe, že jí to pronásledování nevadí, ba naopak tvoří veškerý smysl jejího života.“ str. 146

10. „Při té zprávě pocítil s desetinásobnou silou nával zvláštního pocitu ošklivosti, který se ho občas zmocňoval. Ale zároveň pochopil, že nyní nastane krize, kterou si přál, že už nemohou před mužem nic skrývat a tak či onak, musí co nejrychleji rozetnout celou nepřirozenou situaci.“ str. 211

11. „Na Vářence poznala, že stačí zapomenout na sebe a mít rád jiné lidi, a člověk bude klidný, štastný a dokonalý. A taková chtěla být i Kitty.“ str. 252

12.„Nyní byl ten pocit ještě silnější než dřive; Levin cítil, že je ještě méně s to pochopit, co znamená smrt, a její neodvratnost se mu jevila ještě hrozivější; ale protože měl po boku ženu, už ho ten pocit neuváděl v zoufalství; navzdory smrti cítil, že musí žít a milovat.“ str. 79

13. A svíce, pri níž četla knihu plnou nepokoje, klamu, bolesti a zla, ta svíce vzplanula jasnějším světlem než kdy jindy, ozářila jí vše, co předtím bylo obestřené tmou, zapraskala, začala skomírat a zhasla navždy.