Victor Hugo Bedári

Bídníci (neboli ubožáci) je dvoudílný film natočený na motivy proslulého románu Victora Huga. Zhlédla jsem několik zpracování. Nejvíce mne zaujalo zpracování s Jeanem Gabinem, který si zahrál hlavní roli trestance Jeana Valjeana. Myslím, že ho v této roli nemůže překonat nikdo. Z mého pohledu snad jen představa této postavy každého v mysli, při čtení knihy. Já jsem bohužel nejdříve viděla filmové zpracování a tak při čtení knihy jsem již představu Jeana Valjeana měla ucelenou. Samozřejmě také, že různá zpracování se různě liší od původního Hugova románu, žádné filmové zpracování se však neztotožňuje s Hugovým dílem.

Příběh začal propuštěním trestance Jeana Valjeana z galejí. Byl galejníkem po devatenáct let jen za to, že ukradl chléb pro hladové děti. Jean Valjean se vydal na cestu do Dijonu, kde se měl hlásit se svými doklady. Chtěl přenocovat v jednom městě, ale nikdo ho do svého domu nepustil. Jediný kdo ho uvítal ve svém obydlí byl biskup. Jean Valjean se však odvděčil tím, že mu ukradl stříbrné příbory. Biskup se na něj nezlobil. Dokonce když Valjeana přivedla ještě téhož dne policie za krádež příborů, biskup prohlásil, že mu je dal. Daroval mu i svícny, které tam Valjean měl zapomenout. Valjean poděkoval, ale nechápal. Proč se k němu biskup tak zachoval? Veljean se rozhodl, že začne nový život a tak se vydal opět na cestu. Dostal se do Přímořského Montreuilu, kde začínal jako dělník. Postupem času se však stal uznávaným měšťanem a díky svým činům, jako bylo založení dívčí, chlapecké školy, nemocnice a cihlárny, se stal starostou. Nikdo ve městě, ale netušil kdo doopravdy je. Jean Valjean se totiž vydával za pana Madeleina. Další důležitou postavou ve Valjeanově životě byla Fantina. Byla to chudá, svobodná matka zaměstnaná v Madeleinově cihlárně. Svou dceru nechala před léty u Thénadierových v Montfermeil. Myslela, že to bude jen na čas než zajistí bydlení a sežene práci. Bohužel práce v cihlárně jí sotva uživila a tak její dcera Cosetka byla u Thénadierových několik let. Ti ji měli jako svou služebnou, ale to Fantina nevěděla. Protože v cihlárně přišli na to, že je svobodná matka, vyhodili ji. Pan Madelein s tím souhlasil bez jakéhokoli bližšího zájmu. Do města totiž zrovna přijel nový komisař a proto měl pan starosta mnoho starostí. Nový komisař byl Javert. Když ho starosta uviděl málem se zhroutil, protože Javert byl synem dozorce z galejí, který Valjeana dobře znal.

Bylo tu riziko, že si na něj Javert také vzpomene, protože ho otec často vodil mezi galejníky jako malého chlapce. Javert si vzpomněl na galejníka Valjeana jednou, když ve městě došlo k nehodě. Na starého pana Fauchelevanta spadl vůz a drtil mu tělo. Starosta přiběhl a sám vůz nadzdvihl. V tu chvíli si Javert vzpomněl na galejníka, který před léty zachránil život jednomu vězni, který se zaklínil pod kamenem. Valjean tenkrát balvan nadzvedl a tím mu zachránil život, protože mělo dojít k odpálení skály a nešťastníka by to jistě zavalilo. Javert se proto začal blíže o starostu zajímat a podal oznámení do Paříže. Fantina neměla na jídlo, natož na to, aby každý měsíc zaplatila Thénadierovým 20 franků na výživu své dcery, která byla údajně nemocná. Když nemohla dlouho sehnat žádnou práci, rozhodla se, že prodá všechen nábytek, potom prodala své vlasy a nakonec začala prodávat i sebe. Jednou v noci ji začali obtěžovat nějací mladí páni. Stále ji uráželi. Potom Fantina jednoho z nich udeřila a v tu chvíli zakročil komisař Javert, který je již hodnou chvíli pozoroval z povzdálí. Místo, aby zatkl mladé pány, zatkl Fantinu za prostituci a obtěžování. Fantina ho prosila, aby ji pustil, protože se musí starat o svou malou dcerku, která je teď nemocná. Javert ji vyslechl, ale nevěnoval tomu, co mu řekla žádnou pozornost. Uložil Fantině půl roku vězení. Všechno se doneslo starostovi a ten šel ihned na stanici a dal příkaz k propuštění Fantiny. Ta ho nejdříve obviňovala, že za její neštěstí může on, ale po vysvětlení a omluvě mu děkovala za vysvobození z vězení. Pan Madelein ji odvedl do nemocnice, protože byla moc nemocná. Ona mu řekla svůj příběh a on jí slíbil, že jí nechá Cosetku co nejdříve přivézt. Thénadierovi však Cosetku poslovi nevydali, ale chtěli stále více peněz, protože Cosetka byla prý velmi nemocná. Téhož dne večer přišel Javert za Madeleinem a omlouval se mu, že ho podezříval z toho, že je bývalým galejníkem. Madelein nechápal proč se mu Javert omlouval, ale ten mu to v zápětí vysvětlil. Onoho muže za kterého ho Javert pokládal prý chytli při krádeži jablek. Valjean to nemohl vydržet a tak se rozjel na soud s domnělým Jeanem Valjeanem. Obžalovaný popíral, že by se jmenoval Valjean, ale usvědčili ho jeho bývalí spoluvězni. Valjean líčení přerušil a šel ke svým bývalým spoluvězňům. Ti ho poznali a on se také přiznal, že je Jean Valjean. Potom ze soudní síně odešel. Vrátil se do Montreuilu a šel za Fantinou. Tvrdil jí, že přivezl Cosetku, ale lékař ji k ní nechce pustit. Chtěl jí udělat radost. Fantina se rozrušila a po příchodu Javerta zemřela.

Valjean žádal Javerta, aby s ní mohl ještě chvíli zůstat, ale Javert mu to nechtěl dovolit. Valjean utekl z nemocnice, běžel do svého domu, sbalil si nejpotřebnější věci a vydal se směrem k Montfermeil. Tam bydleli Thénadierovi a Valjean chtěl u nich vyzvednout Cosetku. Byl štědrý den a té noci mohli lidé vidět muže jak v lese nedaleko Montfermeil zakopává poklad. Potom potkal Valjean v lese u studánky malé děvčátko, které nabíralo vodu do vědra. Děvče se ho leklo, ale on jí pomohl a šli společně zpět do vesnice. Cosetka ho zavedla do hostince k Thénadierovým. Jakmile přišla dostala vynadáno, kde byla tak dlouho. Hned musela jít zpravovat ponožky. Valjean si objednal jídlo a pak se ptal proč si děvčátko nehraje se svými sestřičkami. Thénadierka mu řekla, že dívka není její dcerou a proto si musí vydělávat na živobytí. Valjean se jí zeptal jak se jmenuje. Odpověděla „Cosetka“. Valjean se pak zeptal kolik stojí ty ponožky. Koupil je a poslal Cosetku hrát si. Půjčila si panenku od dcerek Thénadierky. Ty začali okamžitě křičet a ona musela pannu vrátit. Valjean šel tedy ven před hostinec a koupil u stánku tu nejdražší pannu. Potom ji daroval malé Cosetce. Zeptal se hostinského zda by si ji nemohl odvést s sebou do Paříže, že by se o ni rád staral. Thénadiér se nejdříve chtěl Cosetky zbavit, ale když vyděl, že podezřelý host je bohatý, chtěl po něm nekřesťanské peníze. Když se Valjean zdráhal, Thénadier řekl, že si to rozmyslel. Proto také Valjean vyndal dopis ve kterém stálo, že Fantina chce aby Cosetku dali do péče muži, který bude mít tento dopis. Thénadier mu však ani přesto Cosetku nevydal. V noci proto Valjean vzbudil Cosetku a utekli spolu. Dole na dvoře už však byl Javert. Valjean se musel vrátit pro panenku, kterou koupil Cosetce. Potom utekli přes střechu a vydali se do Paříže. Šli do kláštera, který Valjeanovi doporučila jeptiška, která se starala o Fantinu. Valjean tu dělal zahradníka a Cosetka chodila do klášterní školy. Když trochu vyrostla, matka představená navrhovala Valjeanovi, jako jejímu otci, aby zůstala Coseta v klášteře a stala se jeptiškou. Potom se z kláštera přestěhovali do domu v Paříži a žili tu spolu jako otec a dcera. Coseta ani nevěděla, že není Valjeanovou dcerou. Druhou důležitou postavou v Cosetčině životě byl Marius Pontmercy. Byl to chudý student, který bydlel v polorozpadlém domě na okraji Paříže. Ještě před nedávnem bydlel u svého dědečka pana Gillenormanda, ale pro názory o republice ho dědeček z domu vyhodil. Byl revoluční rok a Marius se přidal ke skupině mladých lidí připravujících revoluci.

Marius poznal Cosetku již jako malé děvčátko, ale nevšímal si jí, ani mu nepřipadala pěkná. Vídával jí denně s jejím otcem v Lucemburské zahradě. Jednou když šel kolem lavičky, kde seděla, oba jejich pohledy se setkaly. Od té doby se Marius na své procházky oblékal slavnostně a také si den ode dne sedal na bližší lavičku a pozoroval dívku, do které se tak zamiloval. Doufal, že on jí také není lhostejný. Později sledoval Cosetu a pana Faucheleventa při cestě domů. Jean Valjean si říkal pan Fauchelevent od té doby co přišli do kláštera. Jednou se stalo, že Coseta se svým otcem do Lucemburské zahrady nepřišla. Marius z toho byl zničený a chodil sem i dále den co den , ale oni již nepřišli. V domě kde bydlel Marius, bydleli i Thénadierovi. Pan Thénadier měl dvě dcery a syna Gavroche. Ten nebyl stále doma, jen se toulal po ulicích. Pan Thénadier psal dopisy, které byly určeny bohatým lidem. Žádal je v nich o almužnu a vždy pod jiným jménem. Tyto dopisy roznášela jeho mladší dcera. Jednou donesla dopis také panu Faucheleventovi. Ten se ještě téhož dne nečekaně rozjel k nim domů. Dovezl jim se svou dcerou jídlo a nějaké oblečení. Pana Thénadiera nepoznal, ale on poznal jeho. Proto ho také pod záminkou vylákal, aby se tam vrátil ve večerních hodinách. Potom se domluvil se svými kumpány, že až přijde tak ho přepadnou a okradou. Naštěstí ten rozhovor slyšel Marius, který měl pokoj hned vedle. Vydal se s tím na policii. Dostal se ke komisaři Javertovi, který sem byl před lety přeložen. Ten dal Mariovi zbraň a domluvili si plán, jak zadržet Thénadiera i jeho kumpány při činu. Odpoledne Marius neviděl, kdo byl u Thénadierů, ale večer se podíval škvírou u stropu a byl velice překvapen, když uviděl otce své milované. Zapomněl dát i smluvené znamení policii. Když policie vpadla k Thénadierům měl pan Fauchelevent již na mále, ale jakmile uviděl Javerta vyskočil z okna a utekl. K jeho smůle však Javert stejně pojal podezření. Marius chtěl vědět co měl pan Fauchelevent společného s jeho strašnými sousedy Thénadierovými. Proto díky Gavrochovi vypátral kde bydlí a šel ho navštívit. Té noci však vypukla revoluce a tak šel pan Fauchelevent s Mariem na barikády. Tady došlo ke střetu vojáků s revolucionáři a Marius byl zraněn. Protože vojáci se již dostali přes barikády, vzal pan Fauchelevent Maria na záda a utekl s ním pařížskými kanály. Ke své smůle tady potkal Thénadiera, který utekl z vězení. Ten si myslel, že někoho zabil a okradl. Fauchelevent odnesl zraněného Maria k jeho dědečkovi Gillenormanovi, který ho již před léty přestal hledat.

Po této události se Fauchelevent udal Javertovi, jako galejník Jean Valjean. Chtěl se jen zastavit doma a rozloučit se se svou dcerou. Javert na něho měl čekat před domem. Když Valjean vyšel Javert tam nebyl. Potom ho našli utopeného v řece. Javert neunesl tíhu svého svědomí a utopil se. Po uzdravení Maria začaly vzájemné navštěvy Cosety se svým otcem u Maria a Marius chodil navštěvovat Cosetu. Už byla přichystána svatba a den před očekávaným dnem se Vajean zranil a to své zranění také udal jako důvod své nepřítomnosti na svatbě. Mariovi se to zdálo divné a tak s ním šel promluvit. Valjean mu řekl celou svou minulost a také to, že chce odjet do Anglie, aby Cosetě svou minulostí nijak neublížil. Také žádal Maria, aby jí to neřekl. Rozloučil se s ní pouze tím, že navždy odjíždí do Anglie. Valjean však do Anglie nikdy neodjel. Odstěhoval se do malého bytu. Od té doby mohl každý pozorovat starého muže, jak každý den chodí na procházky. Tento člověk však byl den ode dne slabší a starší. Potom přestal vycházet úplně. Paní domácí k Valjeanovi zavolala lékaře a ten pouze konstatoval, že není nemocný, ale velice smutný a osamělý. V té době měl Marius zajímavou návštěvu. Navštívil ho starý Thénadier. Chtěl udat Mariova nevlastního tchána a vydělat tak nějaké peníze. Samozřejmě, že se představil pod falešným jménem a doufal, že ho Marius nepozná. Ten ho naštěstí poznal. Thénadier však nemohl po Mariovi chtít žádné peníze, protože mu neřekl nic nového. Marius znal celou minulost Jeana Valjeana. Jediné co mu řekl Thénadier nového bylo, že oné revoluční noci potkal Valjeana jak nese muže, kterého zavraždil, kanály. V tu chvíli se Mariovi vybavilo to jediné co si z oné osudné noci pamatoval. Bylo to to, že ho nějaký muž zachránil tím, že ho odnesl na zádech z barikády. Došlo mu, že to byl Jean Valjean, který mu tím zachránil život. Řekl vše Cosetě a když našli Jeana Valjeana, byl neskonale šťastný stejně jako Coseta, která si myslela, že svého otce již nikdy neuvidí. Milovala ho stále stejně i když teď věděla celou pravdu i to, že není pravou dcerou Jeana Valjeana. V tu chvíli jako by starému muži spadl těžký kámen a on mohl spokojeně zemřít.

Toto dílo je výkřikem a protestem proti lidskému utrpení a ubožáctví. Je to skvěle zpracovaný námět, který nutí snad úplně každého k zamyšlení nad sebou i nad svým okolím.
Nazov: Bedári
Autor: Victor Maria Hugo
Oblast: 15
--------------------

Bídníci (neboli ubožáci) je dvoudílný film natočený na motivy proslulého románu Victora Huga. Zhlédla jsem několik zpracování.

Nejvíce mne zaujalo zpracování s Jeanem Gabinem, který si zahrál hlavní roli trestance Jeana Valjeana. Myslím, že ho v této roli nemůže překonat nikdo. Z mého pohledu snad jen představa této postavy každého v mysli, při čtení knihy. Já jsem bohužel nejdříve viděla filmové zpracování a tak při čtení knihy jsem již představu Jeana Valjeana měla ucelenou. Samozřejmě také, že různá zpracování se různě liší od původního Hugova románu, žádné filmové zpracování se však neztotožňuje s Hugovým dílem.

Příběh začal propuštěním trestance Jeana Valjeana z galejí. Byl galejníkem po devatenáct let jen za to, že ukradl chléb pro hladové děti. Jean Valjean se vydal na cestu do Dijonu, kde se měl hlásit se svými doklady. Chtěl přenocovat v jednom městě, ale nikdo ho do svého domu nepustil. Jediný kdo ho uvítal ve svém obydlí byl biskup. Jean Valjean se však odvděčil tím, že mu ukradl stříbrné příbory. Biskup se na něj nezlobil. Dokonce když Valjeana přivedla ještě téhož dne policie za krádež příborů, biskup prohlásil, že mu je dal. Daroval mu i svícny, které tam Valjean měl zapomenout. Valjean poděkoval, ale nechápal. Proč se k němu biskup tak zachoval? Veljean se rozhodl, že začne nový život a tak se vydal opět na cestu. Dostal se do Přímořského Montreuilu, kde začínal jako dělník. Postupem času se však stal uznávaným měšťanem a díky svým činům, jako bylo založení dívčí, chlapecké školy, nemocnice a cihlárny, se stal starostou. Nikdo ve městě, ale netušil kdo doopravdy je. Jean Valjean se totiž vydával za pana Madeleina. Další důležitou postavou ve Valjeanově životě byla Fantina. Byla to chudá, svobodná matka zaměstnaná v Madeleinově cihlárně. Svou dceru nechala před léty u Thénadierových v Montfermeil. Myslela, že to bude jen na čas než zajistí bydlení a sežene práci. Bohužel práce v cihlárně jí sotva uživila a tak její dcera Cosetka byla u Thénadierových několik let. Ti ji měli jako svou služebnou, ale to Fantina nevěděla. Protože v cihlárně přišli na to, že je svobodná matka, vyhodili ji. Pan Madelein s tím souhlasil bez jakéhokoli bližšího zájmu. Do města totiž zrovna přijel nový komisař a proto měl pan starosta mnoho starostí. Nový komisař byl Javert. Když ho starosta uviděl málem se zhroutil, protože Javert byl synem dozorce z galejí, který Valjeana dobře znal. Bylo tu riziko, že si na něj Javert také vzpomene, protože ho otec často vodil mezi galejníky jako malého chlapce. Javert si vzpomněl na galejníka Valjeana jednou, když ve městě došlo k nehodě. Na starého pana Fauchelevanta spadl vůz a drtil mu tělo. Starosta přiběhl a sám vůz nadzdvihl.

V tu chvíli si Javert vzpomněl na galejníka, který před léty zachránil život jednomu vězni, který se zaklínil pod kamenem. Valjean tenkrát balvan nadzvedl a tím mu zachránil život, protože mělo dojít k odpálení skály a nešťastníka by to jistě zavalilo. Javert se proto začal blíže o starostu zajímat a podal oznámení do Paříže. Fantina neměla na jídlo, natož na to, aby každý měsíc zaplatila Thénadierovým 20 franků na výživu své dcery, která byla údajně nemocná. Když nemohla dlouho sehnat žádnou práci, rozhodla se, že prodá všechen nábytek, potom prodala své vlasy a nakonec začala prodávat i sebe. Jednou v noci ji začali obtěžovat nějací mladí páni. Stále ji uráželi. Potom Fantina jednoho z nich udeřila a v tu chvíli zakročil komisař Javert, který je již hodnou chvíli pozoroval z povzdálí. Místo, aby zatkl mladé pány, zatkl Fantinu za prostituci a obtěžování. Fantina ho prosila, aby ji pustil, protože se musí starat o svou malou dcerku, která je teď nemocná. Javert ji vyslechl, ale nevěnoval tomu, co mu řekla žádnou pozornost. Uložil Fantině půl roku vězení. Všechno se doneslo starostovi a ten šel ihned na stanici a dal příkaz k propuštění Fantiny. Ta ho nejdříve obviňovala, že za její neštěstí může on, ale po vysvětlení a omluvě mu děkovala za vysvobození z vězení. Pan Madelein ji odvedl do nemocnice, protože byla moc nemocná. Ona mu řekla svůj příběh a on jí slíbil, že jí nechá Cosetku co nejdříve přivézt. Thénadierovi však Cosetku poslovi nevydali, ale chtěli stále více peněz, protože Cosetka byla prý velmi nemocná. Téhož dne večer přišel Javert za Madeleinem a omlouval se mu, že ho podezříval z toho, že je bývalým galejníkem. Madelein nechápal proč se mu Javert omlouval, ale ten mu to v zápětí vysvětlil. Onoho muže za kterého ho Javert pokládal prý chytli při krádeži jablek. Valjean to nemohl vydržet a tak se rozjel na soud s domnělým Jeanem Valjeanem. Obžalovaný popíral, že by se jmenoval Valjean, ale usvědčili ho jeho bývalí spoluvězni. Valjean líčení přerušil a šel ke svým bývalým spoluvězňům. Ti ho poznali a on se také přiznal, že je Jean Valjean. Potom ze soudní síně odešel. Vrátil se do Montreuilu a šel za Fantinou. Tvrdil jí, že přivezl Cosetku, ale lékař ji k ní nechce pustit. Chtěl jí udělat radost. Fantina se rozrušila a po příchodu Javerta zemřela. Valjean žádal Javerta, aby s ní mohl ještě chvíli zůstat, ale Javert mu to nechtěl dovolit. Valjean utekl z nemocnice, běžel do svého domu, sbalil si nejpotřebnější věci a vydal se směrem k Montfermeil. Tam bydleli Thénadierovi a Valjean chtěl u nich vyzvednout Cosetku.

Byl štědrý den a té noci mohli lidé vidět muže jak v lese nedaleko Montfermeil zakopává poklad. Potom potkal Valjean v lese u studánky malé děvčátko, které nabíralo vodu do vědra. Děvče se ho leklo, ale on jí pomohl a šli společně zpět do vesnice. Cosetka ho zavedla do hostince k Thénadierovým. Jakmile přišla dostala vynadáno, kde byla tak dlouho. Hned musela jít zpravovat ponožky. Valjean si objednal jídlo a pak se ptal proč si děvčátko nehraje se svými sestřičkami. Thénadierka mu řekla, že dívka není její dcerou a proto si musí vydělávat na živobytí. Valjean se jí zeptal jak se jmenuje. Odpověděla „Cosetka“. Valjean se pak zeptal kolik stojí ty ponožky. Koupil je a poslal Cosetku hrát si. Půjčila si panenku od dcerek Thénadierky. Ty začali okamžitě křičet a ona musela pannu vrátit. Valjean šel tedy ven před hostinec a koupil u stánku tu nejdražší pannu. Potom ji daroval malé Cosetce. Zeptal se hostinského zda by si ji nemohl odvést s sebou do Paříže, že by se o ni rád staral. Thénadiér se nejdříve chtěl Cosetky zbavit, ale když vyděl, že podezřelý host je bohatý, chtěl po něm nekřesťanské peníze. Když se Valjean zdráhal, Thénadier řekl, že si to rozmyslel. Proto také Valjean vyndal dopis ve kterém stálo, že Fantina chce aby Cosetku dali do péče muži, který bude mít tento dopis. Thénadier mu však ani přesto Cosetku nevydal. V noci proto Valjean vzbudil Cosetku a utekli spolu. Dole na dvoře už však byl Javert. Valjean se musel vrátit pro panenku, kterou koupil Cosetce. Potom utekli přes střechu a vydali se do Paříže. Šli do kláštera, který Valjeanovi doporučila jeptiška, která se starala o Fantinu. Valjean tu dělal zahradníka a Cosetka chodila do klášterní školy. Když trochu vyrostla, matka představená navrhovala Valjeanovi, jako jejímu otci, aby zůstala Coseta v klášteře a stala se jeptiškou. Potom se z kláštera přestěhovali do domu v Paříži a žili tu spolu jako otec a dcera. Coseta ani nevěděla, že není Valjeanovou dcerou. Druhou důležitou postavou v Cosetčině životě byl Marius Pontmercy. Byl to chudý student, který bydlel v polorozpadlém domě na okraji Paříže. Ještě před nedávnem bydlel u svého dědečka pana Gillenormanda, ale pro názory o republice ho dědeček z domu vyhodil. Byl revoluční rok a Marius se přidal ke skupině mladých lidí připravujících revoluci. Marius poznal Cosetku již jako malé děvčátko, ale nevšímal si jí, ani mu nepřipadala pěkná. Vídával jí denně s jejím otcem v Lucemburské zahradě. Jednou když šel kolem lavičky, kde seděla, oba jejich pohledy se setkaly.

Od té doby se Marius na své procházky oblékal slavnostně a také si den ode dne sedal na bližší lavičku a pozoroval dívku, do které se tak zamiloval. Doufal, že on jí také není lhostejný. Později sledoval Cosetu a pana Faucheleventa při cestě domů. Jean Valjean si říkal pan Fauchelevent od té doby co přišli do kláštera. Jednou se stalo, že Coseta se svým otcem do Lucemburské zahrady nepřišla. Marius z toho byl zničený a chodil sem i dále den co den , ale oni již nepřišli. V domě kde bydlel Marius, bydleli i Thénadierovi. Pan Thénadier měl dvě dcery a syna Gavroche. Ten nebyl stále doma, jen se toulal po ulicích. Pan Thénadier psal dopisy, které byly určeny bohatým lidem. Žádal je v nich o almužnu a vždy pod jiným jménem. Tyto dopisy roznášela jeho mladší dcera. Jednou donesla dopis také panu Faucheleventovi. Ten se ještě téhož dne nečekaně rozjel k nim domů. Dovezl jim se svou dcerou jídlo a nějaké oblečení. Pana Thénadiera nepoznal, ale on poznal jeho. Proto ho také pod záminkou vylákal, aby se tam vrátil ve večerních hodinách. Potom se domluvil se svými kumpány, že až přijde tak ho přepadnou a okradou. Naštěstí ten rozhovor slyšel Marius, který měl pokoj hned vedle. Vydal se s tím na policii. Dostal se ke komisaři Javertovi, který sem byl před lety přeložen. Ten dal Mariovi zbraň a domluvili si plán, jak zadržet Thénadiera i jeho kumpány při činu. Odpoledne Marius neviděl, kdo byl u Thénadierů, ale večer se podíval škvírou u stropu a byl velice překvapen, když uviděl otce své milované. Zapomněl dát i smluvené znamení policii. Když policie vpadla k Thénadierům měl pan Fauchelevent již na mále, ale jakmile uviděl Javerta vyskočil z okna a utekl. K jeho smůle však Javert stejně pojal podezření. Marius chtěl vědět co měl pan Fauchelevent společného s jeho strašnými sousedy Thénadierovými. Proto díky Gavrochovi vypátral kde bydlí a šel ho navštívit. Té noci však vypukla revoluce a tak šel pan Fauchelevent s Mariem na barikády. Tady došlo ke střetu vojáků s revolucionáři a Marius byl zraněn. Protože vojáci se již dostali přes barikády, vzal pan Fauchelevent Maria na záda a utekl s ním pařížskými kanály. Ke své smůle tady potkal Thénadiera, který utekl z vězení. Ten si myslel, že někoho zabil a okradl. Fauchelevent odnesl zraněného Maria k jeho dědečkovi Gillenormanovi, který ho již před léty přestal hledat. Po této události se Fauchelevent udal Javertovi, jako galejník Jean Valjean. Chtěl se jen zastavit doma a rozloučit se se svou dcerou. Javert na něho měl čekat před domem. Když Valjean vyšel Javert tam nebyl. Potom ho našli utopeného v řece. Javert neunesl tíhu svého svědomí a utopil se.

Po uzdravení Maria začaly vzájemné navštěvy Cosety se svým otcem u Maria a Marius chodil navštěvovat Cosetu. Už byla přichystána svatba a den před očekávaným dnem se Vajean zranil a to své zranění také udal jako důvod své nepřítomnosti na svatbě. Mariovi se to zdálo divné a tak s ním šel promluvit. Valjean mu řekl celou svou minulost a také to, že chce odjet do Anglie, aby Cosetě svou minulostí nijak neublížil. Také žádal Maria, aby jí to neřekl. Rozloučil se s ní pouze tím, že navždy odjíždí do Anglie. Valjean však do Anglie nikdy neodjel. Odstěhoval se do malého bytu. Od té doby mohl každý pozorovat starého muže, jak každý den chodí na procházky. Tento člověk však byl den ode dne slabší a starší. Potom přestal vycházet úplně. Paní domácí k Valjeanovi zavolala lékaře a ten pouze konstatoval, že není nemocný, ale velice smutný a osamělý. V té době měl Marius zajímavou návštěvu. Navštívil ho starý Thénadier. Chtěl udat Mariova nevlastního tchána a vydělat tak nějaké peníze. Samozřejmě, že se představil pod falešným jménem a doufal, že ho Marius nepozná. Ten ho naštěstí poznal. Thénadier však nemohl po Mariovi chtít žádné peníze, protože mu neřekl nic nového. Marius znal celou minulost Jeana Valjeana. Jediné co mu řekl Thénadier nového bylo, že oné revoluční noci potkal Valjeana jak nese muže, kterého zavraždil, kanály. V tu chvíli se Mariovi vybavilo to jediné co si z oné osudné noci pamatoval. Bylo to to, že ho nějaký muž zachránil tím, že ho odnesl na zádech z barikády. Došlo mu, že to byl Jean Valjean, který mu tím zachránil život. Řekl vše Cosetě a když našli Jeana Valjeana, byl neskonale šťastný stejně jako Coseta, která si myslela, že svého otce již nikdy neuvidí. Milovala ho stále stejně i když teď věděla celou pravdu i to, že není pravou dcerou Jeana Valjeana. V tu chvíli jako by starému muži spadl těžký kámen a on mohl spokojeně zemřít.

Toto dílo je výkřikem a protestem proti lidskému utrpení a ubožáctví. Je to skvěle zpracovaný námět, který nutí snad úplně každého k zamyšlení nad sebou i nad svým okolím.