„Bude k sobě to dítě tisknout starýma rukama a bát se, člověče, bát se, že i ona bude jednou prchat před hučícími vodami, jež zaplavují neodvratně celý svět; bude v hrůze vraštit své ježaté obočí a šeptat: To jsem já udělal, Meřenko, to jsem udělal já. – Poslechni, chceš opravdu nechat zahynout celé lidstvo?“
Autor se zamračil. Neptej se mne, co chci. Myslíš, že z mé vůle se rozpadají lidské pevniny na padrť, myslíš, že já jsem chtěl tyhle konce?“ (str.287,288)

„Copak má pořád Příroda napravovat, co si lidé nadrobili? Tak teda ani ty už nevěříš, že si sami pomohou?...Víš, kdo ještě teď, když už je 1/5 Evropy potopena, dodává Mlokům třaskaviny a torpéda a vrtačky? Víš, kdo horečně, dnem i nocí pracuje v laboratořích, aby našel ještě účinnější mašiny a látky na rozmetání světa? Víš, kdo půjčuje Mlokům peníze? Víš, kdo financuje tenhle Konec Světa, tu celou novou Potopu?“
„Vím! Všechny továrny. Všechny banky. Všechny státy.“
„Tak vidíš! Kdyby byli jenom Mloci proti lidem, tak by se snad dalo něco udělat, ale lidi proti lidem, to se, člověče, nedá zastavit!“
„- - - Počkej. Lidi proti lidem! Něco mě napadá. Třeba by nakonec mohli být Mloci proti Mlokům.“ ...
- - Ba ne, to nejde. Mloci nemohou bojovat proti Mlokům. To by bylo proti přírodě.Mloci jsou přece jeden rod.
„Lidi jsou taky jeden rod člověče. A vidíš, nevadí jim to; jeden rod, a oč všechno bojují!“ ...
A proč by měli mít jedni víc moci než druzí? Vždyť všichni jsou stejní, všichni jsou Mloci; všichni mají stejnou kostru, jsou stejně průměrní. –Proč by se měli navzájem mordovat? ...
„Jen je nech, ono se už něco najde. .. To by bylo, aby se nenaučili od lidí, jak se dělají dějiny!“ (str.290,291)

„Tam je tady diktátorem Chief Salamander, veliký dobyvatel, technik a voják, Čingischán Mloků a bořitel pevnin. Ohromná osobnost, člověče.
(„...Poslyš, je on opravdu Mlok?“)
(...Ne. Chief Salamadner je člověk. Jmenuje se vlastně Andreas Schultze a byl za světové války někde šikovatelem.)
(„Proto!“) (str.292)

„A to je kones, člověče. Mloci vyhynou. .. Pevniny zase pomalu porostou nánosem řek; moře krok za krokem ustoupí a všechno bude skoro jako dřív. Vznikne nová legenda o potopě světa, kterou seslal Bůh za hříchy lidí. Budou také zkazky o potopených mytických zemích, které prý byly kolébkou lidské kultury; bude se třeba bájit o jekési Anglii nebo Francii nebo Německu. –
„A potom?“
- - - Dál už to nevím.