Život J. Seiferta (1901 – 1986)

 narodil se 23.9.1901 v Praze na Žižkově
 otec byl vyučeným zámečníkem, pracoval v továrně na výrobu kovového nábytku, prodával obrazy; byl aktivním sociálním demokratem
 matka se doma starala o Jaroslava (velké citové pouto) a o 8 let mladší sestru; s oběma navštěvovala kostel a vedla děti k víře  odraz v tvorbě
 gymnázium (opustil ho ještě před maturitou)  začal se věnovat žurnalistice a lit. tvorbě
 zpočátku měl zájem o malířství, ale po čase neúspěchů se začal věnovat literatuře
 1920: spoluzakladatelem Devětsilu
 1923 – 1927: zaměstnán v Komunistickém knihkupectví a nakladatelství
 1925: účast v československé kulturní delegaci v SSSR
 1928: Seifert se oženil a měl 2 děti
 1929: vyloučen z Komunistické strany  následně projevil nesouhlas s novým gottwaldovským vedením
 1956: začíná se projevovat těžká choroba pohybového ústrojí, která znemožňuje tvorbu
 1966: Seifert se stává „národním umělcem“
 1968: připojil se k Pražskému jaru  téměř desetiletý zákaz činnosti
 1969: zvolen předsedou Svazu Československých spisovatelů
 1977: podepisuje Chartu 77
 1984: získává Nobelovu cenu
 10.1.1986 umírá v Praze

Jaroslav Seifert patří k nejvýznamnějším českým osobnostem literatury 20. století. Je zatím jediným Čechem, jehož dílo bylo oceněno Nobelovo cenou. Celý jeho život a tvorba se pohyboval, dá se říci, ode zdi ke zdi. Jednu chvíli byl zakazovaným autorem, jehož díla byla přísně zakázána a nesměla vycházet, a z toho se mu dostalo různých uznání a národních ocenění za přínos pro českou literaturu.
Seifert byl především básníkem (hl. lyrickým), ale patřil i mezi naše nejznámější novináře a významné překladatele zahraniční tvorby. Pokoušel se také o prózu.
Literární tvorba J. Seiferta je velmi rozmanitá a můžeme v ní vysledovat odraz aktuálních tendencí v české literatuře. Na jeho díle si můžeme ukázat vývoj české literatury od 20. až do 80.

let minulého století.

a) proletářská poezie
- zdůrazňovala úlohu proletariátu
- témata sociálního zápasu
- měla být optimistická a přístupná lidovému čtenáři
- kolem sborníku Devětsil
Město v slzách – představa světa bez bídy a nenávisti, soucit s chudými, vidiny lidského štěstí
- jeho prvotina
Samá láska

b) poetismus
- poezie okamžiku, soustředění na lidské okouzlení, citové prožívání, fantazii, krása života, poetizace všedních věcí, hledání jistot, …
- odmítání dosavadní podřízenosti umění politice a ideologii
- kolem sdružení Devětsil
- přechod od proletářské poezie vyznačují především předmluvy k Seifertovým sbírkám Město v slzách (V. Vančura) a Samá láska (Karel Teige)
Na vlnách TSF
Slavík zpívá špatně
Poštovní holub
Hvězdy nad rajskou zahradou – autobiografická skica
- o významu poetismu v jeho životě a o vlivu K. Teigeho

c) 30. léta
Jablko z klína – příznačná ironie a sebeironie
- zklidňující subjektivní lyrika
Ruce Venušiny, Jaro, sbohem – návrat k rodné zemi a k veřejným problémům 30. let

d) okupační tematika
- mezi nejčastější témata patřila oslava české vlasti jako domova, opěvování českých tradic a jazyka, českých symbolů (Praha), významných českých osobností, světců a patronů, obrat k Bohu
- snaha o zkvalitnění jazyka i formy
- hl. epické a lyricko-epické formy
- oblíbený je cyklus básní s jedním tématem
- Seifert působil jako redaktor denního tisku
Zhasněte světla – přímá reakce Seiferta na Mnichovskou dohodu (1938)
Světlem oděná, Kamenný most – motiv Prahy jako symbolu Čech
Vějíř Boženy Němcové – sbírka vydaná k jejímu výročí
- věnováno také oslavě češtiny jako národního symbolu

e) 1945 – 1948
- vydávala se díla psaná už za okupace
- psalo se velmi mnoho – příval reakcí na válku a hl. na osvobození
- jednodušší stavba (- i Seifert), často písňová forma
- Seifert stále působí jako redaktor denního tisku
Přilba hlíny – reakce na válku
- 3 cykly: Osm dní (inspirace úmrtím T.G.Masaryka v r. 1937), Říp v okně (básně psané za války), S otevřenou náručí (zážitky z května 1945)

f) 1948 – 1968
- tvorba rozdělena na oficiální a neoficiální (povolenou X zakázanou)
- doba „stalinismu“  umlčování nepříznivých názorů, čistky, cenzura, zatýkání, věznění
- Seifert odvážně vystoupil na 2. sjezdu Svazu československých spisovatelů v r. 1956 – kritika politiky KSČ a státu, toho, že někteří autoři vůbec nesmějí být vydáváni, …  nepřízeň vládnoucího režimu
Píseň o Viktorce – nevyhovovala  stažena
Maminka – povoleno
Chlapec a hvězdy – inspirováno obrázky Josefa Lady

g) 60.

léta
- tvorba po desetileté odmlce (vlivem těžké choroby) – reflexivní lyrika
- uvolnění formy  nerýmovaný verš, rytmizovaná próza
- vliv existencialismu, pocit úzkosti z totalitní moci
- 1969: zvolen předsedou nově vzniklého Svazu českých spisovatelů – po roce rozpuštěn pro nesouhlas se zásahem vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968  Seifertovi bylo prakticky znemožněno publikovat
- Seifertova popularita a věhlas donutily vládnoucí režim tu a tam povolovat reedice některých jeho děl
- další Seifertovy aktivity: účast při Pražském jaru; podepsal Chartu 77
Koncert na ostrově, Halleyova Kometa, Odlévání zvonů – existenciální úzkost z vědomí konečnosti bytí a nehybnosti totalitní moci

h) 70. a 80. léta
- tvorba se dělí na 3 proudy: oficiální domácí tvorba, samizdatová literatura šířená tajně v opisech a exilová literatura
- Seifert byl v této době ještě stále v nepřízni režimu pro své protisrpnové postoje  jeho tvorba musela vycházet v samizdatu (vzpomínky, verše přátelům, láskám, Praze, …)
Morový sloup – vyšla v samizdatu
Deštník z Piccadilly, Býti básníkem – vzpomínkové básně
Všecky krásy světa – prozaické memoáry nazvané podle jedné básně ze sbírky Samá láska.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk

Jaroslav Seifert na pozadí vývoja českej poézie 20. storočia