Starověká literatura

1. STAROVĚKÁ LITERATURA

ORIENTÁLNÍ LITERATURA

1) Literatura Předního východu
- sumerská, akkadská (Mezopotámie)–4.tis. př.n.l.
obrázkové písmo » klínové písmo, hliněné destičky, trojhranné rydlo
akkadský epos o Gilgamešovi (král, hrdina sumerských vyprávění, hledá tajemství věčného života, řeší základní životní problémy)

- staroegyptská – 4. tis. př. n. l.
hieroglyfické písmo, papyrus, třtinové pero
milostné písně, oslava života faraónů, Kniha mrtvých (rady zemřelému), životopisy (Sinuhet)
Achnatonův Hymnus na slunce

- hebrejská – 1. tis. př. n. l.
tvoří most mezi orientální a evropskou literaturou
bible – soubor textů, pravidla náboženské víry a morálky, pak součástí křesťanské bible (Písmo svaté)
Starý zákon = historické, liturgické, právnické a literární texty
Obsahuje ve 39 knihách zbytky izraelské a rané židovské literatury
3 oddíly:
 Tóra = Zákon (nejstarší) – pět knih Mojžíšových – Pentateuch
1. kniha Mojžíšova:
§ Genesis (o stvoření světa)
§ Exodus (o otroctví v Egyptě a o odchodu do země zaslíbené)
§ Leviticus (kniha smíření, rozmluvy s Bohem)
§ Numeri (kniha sčítání Židů)
§ Deuteronium (zpráva o Mojžíšově smrti)
 soubor Proroků (z dějin Izraele, skutky proroků: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Dvanáct proroků)
 tzv. svaté spisy = básnické knihy (Přísloví, Žalmy, Kázání, kniha Ruth,…)

Žalmy (náboženská lyrika), Jób, Přísloví, Pět svitků (milostná Píseň písní – Šalamounova, Rút, Kazatel, Jeremiášův pláč, Ester), Kniha Danielova s mystickými zjeveními a spisy historické:
- biblické příběhy – Josefův, kniha soudců, knihy královské
- mýty o stvoření světa a člověka (Adam a Eva, vyhnání z ráje, Kain a Abel, potopa, spravedlivý Noe, babylónská věž)
- dějiny Židů (Abraham, Mojžíš, přikázání Hospodinova, David a Goliáš)
činnost proroků (předpovídají příchod Mesiáše – vykupitele)

Starý zákon se stal součástí bible křesťanské – je mu věroučně nadřazen Nový zákon (soubor nejstarší kř. lit.) – první pol.1. stol. – první pol. 2. stol. po Kr.
Nový zákon obsahuje 27 knih:
o Evangelia (sv. Matouše, Marka, Lukáše, Jana)
o Skutky apoštolské
o Listy – epištoly
o Apokalyptický spis Zjevení svatého Jana

2) Literatura indická
2. tis. př. n. l. posvátné knihy – Védy (védský jazyk, pak sanskrt)
indické eposy – hrdinské zpěvy Mahábhárata a Rámájana (4.st.př.n.l. – 4.st.n.l.)

3) Literatura perská
7. st. př. n.

l.
sbírka náboženských textů Avesta (modlitby, mýty, lyrika, právnické texty)

4) Literatura čínská
čínské znakové písmo, papír nebo hedvábí, štětec
vliv filozofie (konfucianismus, taoismus)
soubor čínského básnictví – Kniha písní – milostná poezie, válečná a sociálně kritická literatura, lidová slovesnost
Konfucius – Hovory Konfuciovy – filozofické úvahy

Orientální literatury měly vliv na literaturu evropskou.


ANTICKÁ LITERATURA
= literatura starověkého Řecka a Říma, základ evropské vzdělanosti, dodnes inspirační zdroj
výhodná zeměpisná poloha – spojnice 3 světadílů
kulturní centra: Kréta (Knóssos) – Arthur Evans, Mykény – Heimrich Schliemann

1) literatura řecká
8.st.př.n.l.–2. a 1.st.př.n.l., do expanze Říma

prehistorická fáze – ústní lidová slovesnost – mýty (báje)

a) Období archaické – do 6. st. př. n. l. epika:
eposy Ílias a Odyssea; básník Homér (8. st. př. n. l.)
téma: válka trojská (závěr); Trója = Ílion
 řecký bojovník Achilleus × trojský Hektor
 Odysseovo 10 leté bloudění, návrat do rodné Ithaky

znaky homérského eposu:
– rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech
– bohatá dějovost (příběhy, mnoho postav, určité místo, více dějových linií)
– popisné pasáže i lyrické vložky
– členěn do zpěvů, kapitol
– obsahuje tzv. prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy) – zpomalují děj (retardace)
– hlavní postavy – výjimeční hrdinové, nositelé příběhů
– zdroj – ústní lidová slovesnost, mýty
– forma: veršovaná skladba – časoměrný hexametr (překlad do češtiny jako 6stopý daktyl, daktylotrochej)

lyrika:
elegie (píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba, nejen žalozpěv) – Archilochos
monodická (milostná) lyrika (pro sólový zpěv, doprovod lyry) – Sapfó, Hesiodos – Práce a dni
milostná píseň, pijácká (k pobavení) – Anakreón; anakreontská lyrika – o víně, ženách, zpěvu
sborová lyrika (ódy, oslava osob) – Pindaros
epigram (původně oslavný verš, nápis na hrobě, pomníku, dárku, pak satiricky útočná báseň) – Simónidés, Ión
bajka (vyjadřuje lidovou moudrost) – Ezop (Aisópos) - Husy a jestřábi – pokračovatel Olbracht

b) období attické 5. – 4. st. př. n. l. – vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět Athén

řecké drama – z obřadních her (oslava boha Dionýsa)
1 herec a chór (sbor), pak 2 – 3 herci (vždy muži)
dithyramby – obřadní zpěvy, ze kterých se vyvinula řecká dramata

tragédie:
Aischylos = „otec dramatu“
náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů, např. Oresteia (Orestés povinen pomstít smrt svého otce Agamemnóna, tj. zabít svou matku), Elektra

Sofoklés
Antigona (Antigona plní mravní příkaz – pohřbí přes zákaz bratra Polyneika, odsouzena ke kruté smrti)
Král Oidipus (hl. hrdina trestán za viny, jichž se dopustil nevědomky)

Eurípidés
kritický poměr k mýtu, zájem o skutečné lidi, téma lásky, psychologie ženy
např.

Médeia, Élektra
zavádí na scénu ”deus ex machina” – nadpřirozený zásah božstva, náhlé nemotivované řešení

znaky antické tragédie:
– čerpá z mytologie (téma)
– hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
– konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí)
– forma: verš
– existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
– jednota času, děje a místa
– děj se nečlení na dějství
– spojení mluveného slova, zpěvu, tance

podobný scénář:
1. expozice: úvod, uvedení do dějství
2. kolize: srážka odlišných zájmů
3. krize: vyvrcholení konfliktu
4. peripetie: obrat, rozuzlení
5. katastrofa: trag. Závěr (někdy rozuzlení pomocí vyšší moci – deus ex machina – ve chvíli, kdy autor nevěděl jak dál)

komedie:
Aristofanés
Jezdci, Mír, Žáby
řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti ap.

znaky antické komedie:
– veselohra, komický účinek
– zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec
– útok na politické poměry, soudobou morálku
– nevázaný žert
– dialog

Filozofická próza:
Platón, např. Ústava
Sokrates – zavedl metodu systematických rozhovorů
Aristoteles, Poetika, Rétorika; encyklopedické dílo (shrnutí poznatků) a rozdělení vědních oborů

Řečnictví:
Démosthenés (× Filip Makedonský » filipiky – útočné projevy)

historická próza:
Hérodotos – otec historie (řecko-perské války)
Thúkydidés – kritika pramenů, věrohodnost (peloponéské války)


c) období helénistické: 4.–1. st. př. n. l. – po dobytí Řecka Alexandrem Makedonským
- důraz kladen na rozvoj vědy - Eukleidés, Archimédés
vědecké dílo:
tzv. ”nová komedie” – Menandros


2) literatura římská

od 3.st.př.n.l. – 5.st.n.l.
latinská, většinou nepůvodní (vliv řecké literatury)

a) období archaické – 3. st. př. n. l.
komedie:
Livius Andronicus položil základy římské lit. (přebíraná z Řecka)
Titus Maccius Plautus - vliv Menandra; čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci)
Komedie o hrnci (o lakomci » vliv na Moliera)
Pseudolus (o prohnaném otroku)

b) vrcholné období – zlatý věk 1. st. př. n. l. – poč. n. l. řečnictví:
Marcus Tullius Cicero
2 rozmluvy - (období občanských válek – politické řeči, dopisy); vzor klasické latiny

paměti (memoáry):
Gaius Julius Caesar– Zápisky o válce galské
Tytus Livius – Dějiny – Kapitolské husy

Lyrika:
Gaius Valerius Catullus – milostná poezie věnovaná Lesbii (manželce)
Titus Lucrecius Carus – O přírodě

autoři z doby Oktaviana Augusta:

Publius Vergilius Maro
Zpěvy pastýřské(Bukolika) – 10 idyl – líčí život pastýřů
Zpěvy rolnické (Georgika) – 4 knihy; dokonalá forma, naučná tvorba
z vesnic. prostředí, obdiv a láska k venkovu, rodné zemi
epos Aeneis – na oslavu Augustova rodu
trojský hrdina Aeneus po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii = praotec Augustova rodu

Quintus Horatius Flaccus
satira, písně, lyrika

Publius Ovidius Naso
o milostné poezie, např. Umění milovat
o mytologická poezie, např. Proměny (Metamorfózy) = 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny (např.

nymfa Niobé se změní v plačící kámen)
o elegie (z vyhnanství) - Tristia


c) stříbrný věk – literatura doby císařské – 1. st. n. l.
satira – Martialis (epigramy),
- Iuvenalis
filozofie – Seneca - O duševním klidu, Listy Luciliovi (soubor 124 dopisů)
historie – Tacitus - Letopisy, Historie

d) období úpadku – 2. st. n. l.
Marcus Aurelius - Hovory k sobě.