V roce 1964 využily incidentu v Tonkinském zálivu, kde 2 americké lodě byly údajně vystaveny palbě hlídkových člunů VDR a americký kongres zplnomocnil prezidenta Johnsona, aby podnikl všechny potřebné kroky, které měly zabránit „ jakémukoliv útoku na americké ozbrojené síly“. Počet amerických vojáků ve Vietnamu prudce rostl a roku 1968 dosahoval 500 000. Válku vedly obě strany neúprosně a brutálně. Partyzáni používali džungle, americká strana odpovídala „kobercovým“ bombardováním a taktikou spálené země. V letech 1965 – 69 americká letadla bombardovala i Severní Vietnam, aby zabránila pronikání vojáků na jih ( USA použili 4krát více bomb, než bylo použito v celé 2. světové válce ). Ani zřetelná technická převaha USA jednoznačné vítězství Státům nepřineslo. V USA se začal šířit Vietnamský syndrom, který našel výraz v protestních akcích proti americké účasti ve válce v daleké zemi. Roku 1973 se po 4 letech jednáních konečně podařilo uzavřít příměří. USA z Vietnamu odešly a v jižním Vietnamu se měly uskutečnit volby. Ale severovietnamská vojska pokračovala po krátké přestávce v boji a na jaře roku 1975 přece jen dosáhla sjednocení Vietnamu pod vládou komunistické strany.

Salt I, II

Myšlenka odzbrojení, kterou podporovala meziválečná Společnost národů, se neuskutečnila. Ženevský protokol a kolektivní bezpečnosti a odzbrojení z let 1922 – 24 odmítla britská konzervativní vláda, odzbrojovací konference v Ženevě z let 1933 – 34 zase prokázala, že v této zásadní otázce nelze docílit shody mezi státy s protikladnými zájmy a hluboce odlišnými politickými režimy. Obě supervelmoci, tj. USA a SSSR, ale dospěly pod hrozbou vzájemného jaderného sebezničení k praxi „kontroly“ zbrojení. Snažily se omezit zbrojení, ale tak, aby zároveň udržely rovnováhu sil. Kontrola zbrojení se stala jedním ze základních prvků v procesu uvolňování vztahů mezi Západem a Východem. Smlouvy Salt I, podepsané v Moskvě 1972, omezily systém protiraketové obrany a zavedly na dobu 5 let limitní počty mezikontinentálních balistických střel. Obsahovaly celkem 9 základních dohod, které se snažily předejít riziku jaderné války. Smlouvy Salt II, podepsané 1976, nebyly ratifikovány a tak se na přelomu 70. a 80. let obnovily závody ve zbrojení znovu. Zejména program DSI ( strategické obranné iniciativy ) prezidenta Reagana – program „hvězdných válek“, už zjevně přesáhl možnosti adekvátní sovětské odpovědi a rozhodl o tom, že USA svého konkurenta uzbrojily. ( Sověti měly zbraně, ale neměli nic do huby ).

Helsinky

Na počátku 70. let docházelo k stále častějším schůzkám na nejvyšší úrovni a byla uzavřena celá řada dohod vojenských, politických, obchodních a ideologických.