Uvědomoval si nutnost nového přístupu k řešení globálních světových problémů a vyhlásil potřebu „nového myšlení“. Proto se energicky začal věnovat novému uvolňování napětí a přesvědčil o své upřímné politice i amerického prezidenta Reagana. Nejprve při vzájemném setkání v Ženevě ( listopad 85 ) a pak v Reykjaviku ( říjen 86 ) a poté na schůzích ( zvaných sumity ) ve Washingtonu ( prosinec 87 ) a v Moskvě ( květen 88 ). Za Gorbačovova vedení prokázal SSSR nový přístup k otázce odzbrojení a namísto dlouholeté neústupnosti volil cestu vstřícnosti vůči americkým požadavkům, což se promítlo do washingtonské smlouvy o stažení jaderných střel středního doletu z Evropy a Asie. Kontrolované ničení řízených střel s doletem 500 – 5500 km skutečně probíhalo a už v roce 1990 jich 1 600 skončilo ve šrotu. Souběžně s tím byla v březnu 89 oživena jednání o odzbrojování v rámci KBSE a Gorbačov vyjádřil dokonce ochotu ke společnému odstranění všech jaderných sil do konce 20. století. Gorbačov získal obrovskou popularitu v západních zemích.

Ovšem hospodářství SSSR se dostalo do hluboké krize, kterou nezažehnala ani perestrojka a glasnosť ( informovanost ). Sovětskou vůli nepokračovat v konfrontaci v dalších částech světa signalizoval i odchod sovětských vojsk z Afghánistánu v roce 1988. V následujícím roce došlo k demokratickým revolucím v jednotlivých zemích sovětského bloku a padla i Berlínská zeď – symbol studené války.

Kuvajt

Přední Východ a oblast Perského zálivu zůstaly neklidné i po skončení íránsko-irácké války. Jistě k tomu přispěl i fakt, že se právě v této oblasti nachází zhruba 50 % světových zásob ropy. A ropné zájmy přiměly také iráckého diktátora Saddáma Husajna, aby 2. 8. 1990 osadil se svými vojsky Kuvajt a zahájil okupaci tohoto mimořádně bohatého emirátu. Záminka pro vpád do Kuvajtu spočívala v zahraničním sporu, který se táhl od roku 1961, kdy byla vyhlášena nezávislost Kuvajtu. V pouštním prostoru je těžké vymezit přesné hranice. Irák však oznámil, že mu nejde o posunutí hranice, ale o připojení Kuvajtu jako 19. provincie ke svému území. Rada bezpečnosti poté vyzvala Irák, aby stáhl své jednotky. USA vyslaly do oblasti ozbrojené síly a celé akce se zúčastnilo 21 států včetně Československa. Zorganizovaly vojenskou blokádu Iráku. 15. 1. 1991 vypršelo ultimátum stanovené Radou bezpečnosti ke stažení iráckých jednotek z Kuvajtu. Irák rozhodnutí Rady bezpečnosti ignoroval a tak byla 17. 1. 1991 zahájena operace Pouštní bouře. Letecké síly spojenců vyřadily z boje většinu iráckých leteckých sil a radarových stanic.