Japonské kriminální organizace jakuza (boryokudan) nejsou tolik expanzivní jako třeba čínské triády, nicméně i ony pronikají do zahraničí. Jejich aktivity byly zaznamenány v jihovýchodní Asii, Austrálii, USA, bývalém SSSR i řadě evropských zemí. Dějiny jakuzy
Kořeny jakuzy sahají do počátku 17. století. Vznikla v Japonsku jako původně nekriminální společenství mači-jokko (služebníků měst): úředníků, obchodníků, majitelů hostinců, dělníků, potulných herců a žoldnéřů, kteří se sdružovali na ochranu před bandity terorizujícími Japonsko po skončení vleklých občanských válek. Tyto skupiny časem degradovaly na zločinecké organizace. Postavy některých jejich členů přešly do lidového vyprávění a her jako svérázná obdoba Robinů Hoodů. Páteř prvních kriminálních gangů tvořili profesionální hazardní hráči (bakutové) a pouliční obchodníci (tekijové). Samotný termín jakuza pochází z výrazů používaných v japonské karetní hře. Tyto termíny jsou ve spojitosti s příslušníky jakuzy dodnes užívány. V období po 2. světové válce se k nim připojil i termín třetí - gurentaj (pobudové).
Kriminální seskupení jakuzy v minulosti kontrolovala malá území, města, vesnice, obchodní cesty a tržiště. Byla organizována do rodin, v jejichž čele stál ojabun (otec), poskytující členům společenství radu, ochranu a pomoc; prostí členové jakuzy, označovaní jako kobunové (děti), se mu za to odměňovali bezpodmínečnou loajalitou a službami, kdykoliv je otec požádal o pomoc. Iniciační obřady při přijetí do jakuzy zahrnovaly vypití šálku kořalky saké, který symbolizoval podřízení se vztahu ojabun-kobun. Obřad se obvykle konal před šintoistickým oltářem a získával tak náboženský rozměr. Ojabunův generální štáb se skládal z jeho zástupce daigašiho podskupin. Zvláštní neplnoprávnou vrstvu tvořili nováčci sanšitové. Toto rozvrstvení se víceméně uchovalo dodnes. Charakteristická pro vystupování členů jakuzy v domácím japonském prostředí je určitá otevřenost, nepříliš výrazné zakrývání příslušnosti k organizaci. Poznávacím znamením členů je rituální pozdrav, typické tetování po celém těle a v minulosti i useknutý článek prstu. Obdobně charakteristické je tvrdé soupeření různých organizací jakuzy mezi sebou. Když v roce 1867 Japonsko zahájilo proces modernizace a otevřelo se světu, začala se reformovat i jakuza. Vedle tradičního gamblerství a vymáhání poplatků na tržištích vstoupila do stavebního a lodního průmyslu.