Vzpomeneme-li si na EGYPT, vybaví se nám snad všem monumentální stavby egyptských pyramid, neboť právě v nich jsou ukrytá tajemství dávných umělců. Nejedná se vždy jen o sochy, sošky či nástěnné malby, ale často také o předměty denní potřeby-například vázy nebo jiné nádoby. Svůj obdiv si jistě zaslouží i nápisy tesané do pískovce psané hieroglyfy. Z tajuplných výtvorů nelze zapomenout na slavnou sochu sfingy (lvího těla s lidskou hlavou), znázorňující podobu panovníka. Krásné sochařské portréty vznikaly již v době Staré říše. Snad nejslavnějším je busta královny Nefertiti. Pro Egypťana byla socha stejně živá jako opravdový člověk. Proto muselo být zaznamenáno i jméno a postavení zobrazené osoby. Avšak jestliže období Staré a Střední říše bylo obdobím stavby pyramid, období Nové říše bylo dobou obrovského rozmachu sochařství. Například za vlády Ramsese II.nestačili sochaři tvořit sochy tak rychle, jak si panovník přál a tak došlo i k předělávání jiných soch panovníků na podobu Ramsese II. Jak již bylo řečeno na hodinách dějepisu, byl v Egyptě nedostatek kamene, a tak aby nebylo nutné obrovské kamenné bloky přepravovat na delší vzdálenosti, hrubě se otesaly již v kamenolomu poté se přesunuly k chrámu nebo na jiné místo a tam se již jen detailně opracovaly. Tak vznikaly sochu faraónů či bohů v nadživotní velikosti tzv.kolosy. Výjimkou nebyly ani malé sochy ze dřeva, ale těch se nám nedochovalo moc.
Na každé soše je faraón zobrazován se symboly královské moci: důtkami, berlou dlouhou špičatou bradkou a korunou. Od dob Střední říše kameníci tesali do kamene také tzv.reliéfy „do hloubky“. Na bloku kamene pracovali dlátem podle naneseného náčrtku, přičemž hlouběji vytesávali jeho obrysy. Nakonec kámen pečlivě vyhladili. Často mnoho umělců-jak sochařů tak i malířů pracovalo na výzdobě jedné hrobky. Stěny každé hrobky byly bohatě zdobeny malbami a hieroglyfy popisující život a slavné činy zemřelého a také různými sochami. Lidská postava se zobrazovala podle určité normy: Hlava z profilu, oko a tělo zepředu a nohy opět z profilu.Nejčastějším zobrazovaným výjevem bylo bezesporu i tzv „vážení duší“. V hrobech býval zobrazen pozemský život nebožtíka i jeho cesta do záhrobí, na stěnách chrámů výjevy ze života bohů a králů. Vedle nástěnných maleb - reliéfů - se malířství uplatnilo hlavně při výzdobě sarkofágů, do nichž byly vkládány mumie.

Jejich stěny byly pomalovány výjevy, podobnými nástěnným malbám v hrobkách, na víku byla obvykle umístěna plastická podobizna nebožtíka v celé postavě. Bohužel jen málo hrobek se nám dochovalo nepoškozených, mnoho jich bylo již dříve vykradeno. Vedle faraónů a jiných významných osob se tvořily i sochy a malby bohů. Každého boha zobrazovali jinak, s jinými atributy, aby bylo poznat, který bůh to je. Většina bohů byla znázorňována s lidským tělem a zvířecí hlavou. Například jeden z nejvyšších egyptských bohů, bůh Hor, je obvykle zobrazován jako sokol.
Z uměleckých děl malířů, sochařů, ale i prostých lidí se dozvídáme o způsobu života, ale i o náboženství starých Egypťanů. Egyptská říše dávno zanikla, ale jejich díla jsou stále tady, aby nás fascinovala svou dokonalostí a nádherou.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk

Egyptské sochařství a malířství