Otec se jmenoval Matěj a pracoval jako kupec a později i jako bankéř. Matka se jmenovala Josefa. K.H.B byl druhorozeným dítětem. Měl pak ještě dva bratry a sestru. V roce 1830 vstoupil K.H.B na hlavní školu. Později studoval na gymnáziu v Německém Brodě. Vroce 1838 se mu jej podařilo s výborným prospěchem dokončit. I přesto, že se rodina ocitla v chudobě, studoval Borovský dál a nastoupil na dvouletou filosofii a snažil se vypomáhat rodině. Prosazoval požadavky chudých a měl se podle přání otce stát advokátem. Avšak Borovský se i přes vůli otce chtěl stát knězem a v roce 1840 nastupuje do arcibiskupského semináře. Zde však zůstal pouhý jeden rok a byl vyloučen. Poté se chtěl odstěhova do Chebu, kde by působil jako učitel na gymnáziu. Tam však nebyl přijat.
Borovský rád cestoval a roku 1842 odjel do Vídně a dále pak do Moskvy. Zde se připravoval na spisovatelskou dráhu. Působil tu jako vychovatel. Oblíbil si velice ruského spisovatele Gogola. Důkladně se seznámil s ruskou životní realitou a vystřízlivěl ze svého předchozího obdivu k slovanskému Rusku. A tak v roce 1844 opustil Moskvu a vydal se do Německého Brodu. V témže roce mu umírá otec.
V Německém Brodě Borovský navazuje přátelství s Fany Wiedenhoffrovou. Z Německého Brodu však odjíždí do Prahy. V Praze se stal redaktorem Pražských novin. V roce 1848 pak zakládá vlatní noviny-Národní noviny, které silně ovlivňovaly veřejné mínění. Po odchodu z Prahy se uchýlil v Kutné hoře, kde začal vydávat časopis Slovan, který byl však v té době cenzurován, jeelikož obsahoval protirakouské texty.
V roce 1851 byl za tyto a jiné texty zatčen a odvezen do Brixenu v rakouských Alpách. Tam píše Borovský svá nejlepší díla. Avšak přes velmi špatné životní podmínky se musel s podlomeným zdravím vrátit. Zemřel na tuberkulózu.
K jeho dílu. Brovský psal především epigramy a satiry. Byl velmi útočný a nesmlouvavý pokud šlo o svobodu našeho národa a jazyka. Často kritizoval rakouskou vládu, kterou byla tehdá naše země utiskována. Kritizoval její policejní aparát, ouřednictvo a církev.
Vydával revolučně zaměřené noviny, a proto byl jako vládě nebezpečná osoba poslán do Brixenu v Tyrolech.
Epigramy, které psal, byly básně zaměřené na vady lidské povahy nebo společenského zřízení. Byly velmi krátké, ale ostře satiricky zaměřené.
Ve své tvorbě též často využívá lidové písně. V dílech z Brixenu píše o svém smutném loučení s rodinou a dětmi.