Jeho humor se zde vytrácí a je zde vyjádřen hluboký cit a skutečná tíha loučení. Vzpomíná na rodnou krajinu.
Razil tvrzení, že noviny mají sloužit lidu. Působil jako kritik.
Dílo: Obrazy z Rus: Pokus o realistické vykreslení poměrů Rusku; kritizoval carskou vládu
Tyrolské elegie: Jsou to žalozpěvy. Popisuje cestu kočárem do vyhnanství. Interpretuje ironicky svůjtragický příběh s humorným komiským nadhledem. Zdůrazňuje myšlenku,že člověk je proti státní moci bezbranný, ale stále na jeho straně zůstává morální spravedlnost.Kritizuje rakouskou vládu a policii. Nebojí se zde přímo jmenovat rakouského ministerského předsedu Alexandra Bacha a sám sebe označuje jako jeho pacienta.
Křest Svatého Vladimíra: Je považováno za jedno z vrcholných děl K.H.B a to po stránce jazykové, tak i jako zakončení jeho satirické tvorby. Je to trefná a útočná satira jednoduše vložená do textu. Hlavní zápletkou je zde rozepře mezi pohanským Bohem Perunem a knížetem Vladimírem, která je názornou ukázkou vztahu mezi lidmi. Poukazuje zde na to, jak je církev sice světské moci podřízena, ale že jedna bez druhé nemoho fungovat.
Král Lávra: Satira o králi Lávrovi na motivy irské pohádky na midasovký způsob. Lávra je irský král, který není zlý, ale má jednu „slabost“. Má oslí uši. A tak při každém stříhání musejí holiče popravit, aby tajemství nevyzradil. Jednou je stříhán holičem jménem Kukulín. Když je veden na šibenici, poklekne před krále jeho matka a prosí za syna. Král se slituje pod podmínkou, že holič nevyzradí, co viděl. Kukulín se tak dokonce stal dvorním holičem. Avšak tajemství ho tíží. A tak své tajemství vyšeptal alespoń do staré vrby. Kolem oné vrby jednou táhnou muzikanti. Jeden z muzikantů ztratil z basy kolíček, a tak si jej vyřeže právě z této vrby. No a když pak tento muzikant hraje na královském plese, basa přes smyčec mručí: Král Lávra má dlouhé oslí uši…“. Tím se celé tajemství vyzradilo, avšak jelikož byl král mezi poddanými oblíben, vcelku se nic nestalo.