Jistý Euchidás vyběhl zase ráno z rodných Plétají do Delf, zapálil tam od posvátného ohně pochodeň a do večera se s ní vrátil. Uběhl asi 180 km za 14 hodin, ale svůj výkon zaplatil životem.
Vraťme se však ještě do Olympie. Na dvacátých třetích hrách (roku 688 př. n. l.) byl zaveden box a na třicátých třetích pak nejtvrdší disciplína celých her – pankration, jakási kombinace zápasu a boxu, při níž bylo povoleno téměř všechno. Proslulý athénský politik Alkibidés si jednou při přátelském zápasu v lázních uchýlil dokonce ke kousání. „Koušeš jako ženská,“ volal na něho soupeř. „To ne, ale jako lev!“ odpověděl mu Alkibidés. Z maleb na vázách známe výjev, jak se jeden borec druhému snaží vymáčknout oko. V tomto případě ho rozhodčí prutem upozorňuje na zakázaný chvat, ale z jiných pramenů víme, že souboje někdy končívaly i smrtí.
Šedesáté páté hry přinesly další novinku – běh těžkooděnců. Účastníci závodili v plné zbroji, ale samozřejmě beze zbraní, neboť ty do olympie nesměly. I strážci pořádku byli na hrách vyzbrojeni pouze holemi a biči.
Už na dvacátých pátých hrách se roku 680 př. n. l. objevila v pořadu první jezdecká disciplína, závod čtyřspřeží. Později přibyl rychlostní závod jezdců na koních na vzdálenost asi 6,25 km a pak i další „hipické“ soutěže. Athlétés a idiótés
Olympijských her se mohli zúčastnit pouze svobodní Řekové, příslušníci některé obce či města. Závodník nesměl být obviněn z těžkého zločinu, ani na něm nesměla spočívat veřejné kletba. Nemohl být příslušníkem státu, který byl pro porušení posvátného míru vyloučen z her. Na soutěž se musel nejméně deset měsíců připravovat a absolvovat měsíční trénink v místě konání her. Příslušníci neřeckých národů, otroci a ženy se závodů zúčastňovat nesměli. Ženy měli zakázány přístup i mezi diváky. (proč tomu tak bylo, nevíme – na jiných všeřeckých hrách, v Delfách, Isthmii či Nemeji, byly diváky vítanými, a mnohdy se her dokonce účastnily i jako závodnice.) ženám, které zákaz porušily, hrozila smrt. A přece se jedna žena tohoto rizika odvážila. Na devadesátých čtvrtých hry přišla vdova Kallipateira v přestrojení za trenéra svého syna. Když ten pak zvítězil, přeskočila pak v nadšení ohradu pro cvičitele – a přitom se odhalila jako žena. Z úcty k jejímu otci, bratrům a synovi – všichni totiž byli olympijskými vítězi – trestu unikla. Napříště však museli i trenéři přicházet k soutěžím jako závodníci nazí.
Jestliže na účast otroků a žen byli pořadatelé mimořádně přísní, nad účastí sportovců jiné národnosti než řecké se občas přimhouřilo oko. Prvním cizincem byl makedonský král Alexandros I. roku 496 př. n. l.