Soutěžil v běhu, ale i když nezvítězil, dosáhl toho, co chtěl – veřejného uznání, že Makedonci jsou rovnoprávní s ostatními Řeky, že patří k Helénům. Olympijských se zúčastnil i Tiberius – v době, kdy ještě nebyl římským císařem. Svůj „řecký“ původ zase složitě odvozoval od trojského hrdiny Aenea, „praotce“ Římanů. Tiberius soutěžil ve voze se čtyřspřežím a zvítězil. Ne všichni účastníci her však vždy zachovávali pravidla fair play. Sparťan Lichás se jednou přihlásil na olympiádu jako thébský občan, protože Spartu v té době z účasti vyloučili pro porušení ekecheirie. Při udělování cen za vítězství však kdosi Licháse poznal a provinilec byl za trest zbičován. Do seznamu vítězů zapsali na místo něho thébský lid. Docházelo však i k porušení přísahy o čestném boji – v takovém případě museli přistižení provinilci postavit tzv. pokutové sochy, veřejné (ale i drahé) svědectví jejich hanby. Plných šest jich museli postavit Athéňané, jejichž pětibojař Kallipos podplatil na sto dvacátých hrách své soupeře.
Velký důraz kladli Řekové na trénink závodníků. Cestu do Olympie zahajovali jednoznačnou formulí: „Jestliže jste cvičili tolik, kolik vyžadují olympijské hry, a nespáchali jste nic zločinného ani podlého, pak pojďte do soutěže s odvahou! Nejste-li však tak cvičení, jak jsme řekli, pak odejděte odtud, kam je vám libo!“ Řekové neznali dnešní pojmy amatér a profesionál. Je pravda, že vítězstvím nezískal závodník nic víc než olivový věnec. Nadšení příznivci, a především domovská obec, však vítězi často zabezpečili pohodlný život až do smrti. Řekové znali pouze jediný rozdíl – mezi odborně vycvičeným a nevycvičeným borcem. Prvního nazývali athlétés, druhému idiótés.
Přesto se vyskytla celá řada kritiků, kteří srovnávali postavení úspěšného sportovce s jinými povoláními. Například Vitruvius k tomu píše: „…vítězové jsou nejen oslavováni při svém vystoupení s palmou a s věncem ve slavnostním shromáždění, ale při návratu do svých obcí jsou vezeni v triumfu čtyřspřeží do města a do rodného domu a po celý život vydržováni veřejných důvodů, které jim k tomu byly přiřčeny.
Když to tak pozoruji, divím se, že tytéž, ba ještě větší pocty nejsou určeny pro spisovatele, kteří přinášejí po všechen věk všem národům nezměrný prospěch.