To by přece bylo více hodno, aby se zavedlo, poněvadž zápasníci činí cvičením silnější jen své tělo, spisovatelé však sílí nejen duševní činnost, nýbrž duševní činnost všech lidí, když svými knihami připravují nauky pro vzdělání a zbystření ducha.
V čempak totiž takový Krotóňan Milón nebo ostatní takoví vítězové prospívají lidem faktem, že nebyli přemoženi, nežli že poněkud žili, používali mezi spoluobčany slávy? Naproti tomu nauky Pythagorovy, Demokritovy, Platónovy,Aristotelovy a ostatních učenců jsou denně pěstěny s trvalým zájmem, přinášejí čerstvé a svěží plody nejen jejich spoluobčanů, ale všem ostatním národům…“

Vítězové
V době svého vrcholu se olympijských her zúčastňovalo okolo 400 až 600 závodníků, diváků možná na 50 000. ostatně nejvýstižnější údaj najdeme asi u řeckého spisovatele Lúkiana: „Hrozně veliké množství.“
Zvítězit na olympiádě znamenalo mnoho – především čest a slávu. Vždyť dodnes, po tisíciletích, známe ještě na 800 vítězů. Mezi těmito legendárními sportovci zaujímá již zmíněný Milón z Krotónu místo nejpřednější. Tento silák zvítězil v zápase na sedmi olympiádách v letech 540-560 př. n. l. a kromě toho dosáhl vítězství na pythijských hrách, devět na nemejských, deset na isthmických a nespočet vítězství na hrách menšího významu. Jednou v Olympii prý uchopil čtyřletého býka, hodil si jej na záda, přešel s ním stadión, u oltáře ho zabil, upekl a celého snědl. Dokázal prý sníst na posezení devět bochníků chleba, devět kilogramů masa a zapít to devíti litry vína. Čekal ho však smutný konec. Jednou spatřil dub rozštěpený klíny. „Přistoupil k němu, a spoléhaje na svou sílu, vsunul do rozštěpu ruce a chtěl strom rukama roztrhnout. Klíny ale vypadly, kmen se stáhl a sevřel Milanovi ruce. Vítěz v tolika zápasech, nikým nepřemožen, byl teď vydán napospas dravé zvěři.
Slávou z Milónovi vyrovnal boxer Diagorás z Rhodu. V Olympii zvítězil nejen on, ale i jeho tři synové a dva vnuci. Na osmdesátých třetích hrách byli ověnčeni jeho dva synové v jediný den – jeden v boxu, druhý v pankreatiu. Vzali svého otce na ramena a za bouřlivého nadšení jej nesli doprostřed stadiónu. Když obecenstvo na okamžik utichlo, ozval se hlas jakéhosi Sparťana: „Zemři, Diagore, hned nyní! Na Olymp už nevystoupíš!“ Toto zvolání nepramenilo ze zlé vůle, právě naopak! Znamenalo jen, že většího štěstí se už nemůže smrtelníkovi na zemi dostat. A Diagorás, přemožen štěstím, v tu chvíli skutečně skonal. Lze snad lépe vyjádřit, čím byly olympijské hry svým současníkům?

stadion - sportovní zařízení v antickém Řecku obdélníkového nebo podkovovitého tvaru s délkou závodní dráhy 600 stop (asi 180 m).