Generál Radola Gajda je mužem, jehož jméno za světové války a v dobách revolučních na Rusi vzbudilo rozruch po celém světě. O jeho činech v bojích proti bolševickému vojsku na Rusi přinášely americké a anglické listy dlouhé statě, v nichž vyličovaly jeho odvahu a strategické schopnosti. Otiskovaly jeho fotografie a mapy, na nichž znázorněny byly válečné operace, které řídil a obdivuhodné manévry, kterými podařilo se mu zatlačit sovětská vojska. Železná energie a odvaha získala mu obdiv a přízeň všech, byl miláčkem vojska, jež pod jeho velením se nelekalo žádných obtíží a vedeno jeho příkladem konalo skutky statečnosti, které překvapovaly a vzbuzovaly úžas. R. Gajda se narodil 14. února 1892 v oblasti největší námořní základny habsburské monarchie, v jihoslovanském Kotoru. Po mládí stráveném v Kyjově nastoupil do armády. V době první světové války, roku 1915, přešel z rakouské armády do černohorské, aby mohl bojovat proti monarchii. Záhy se dostal s ruskou zdravotnickou misí do Ruska. Na počátku roku 1917 zde vstoupil do československých legií, kde byl zařazen do 2. pluku. Poté byl jmenován velitelem I. praporu 2. pluku, ale v bitvě u Zborova, 2. července 1917, již vedl celý 2. pluk. V této legendární bitvě se Radola Gajda nejvíce zasloužil o to, že nepočetné československé legie dosáhli vítězství nad Rakušany. Poté jeho hvězdná vojenská kariéra stoupala strmě vzhůru. Jeho vojenský génius se uplatnil v bojích o sibiřskou magistrálu. Dne 1.ledna 1919 Gajda dočasně odešel z legií a vstoupil do ruské armády, aby mohl dále bojovat proti rudé revoluci. Zde byl Kolčakem jmenován velitelem Sibiřské armády. Až do konce listopadu 1919, kdy odešel z Ruska, bojoval proti bolševikům, ale vítězství tamní revoluce nemohl, stejně jako nepočetná Kolčakova armáda, zabránit. Do vlasti se vrátil 11. února 1920. 9. října 1922 se Gajda po studiích na Vysoké škole vojenské v Paříži stal velitelem 11. pěší divize v Košicích. Poté byl převelen do Prahy a byl jmenován prvním zástupcem náčelníka Hlavního štábu československé branné moci. V roce 1926 odešel po řadě intrik ze strany Masaryka, Beneše a různých hradních přisluhovačů z vojenské služby do politiky a 2. ledna 1927 vstoupil do řad Národní obce fašistické (NOF), kde byl zvolen jejím vůdcem. V období první republiky byla proti němu vedena velká řada vykonstruovaných procesů, byl zbaven poslaneckého mandátu, vojenských hodností i penze a několikrát byl na krátkou dobu uvězněn. Ve volbách konaných dne 19.