Královská rodina se v přestrojení vydala směrem do Varennes, kde však byli poznáni a 22. června nastoupila zpáteční cestu do Paříže v doprovodu národních gardistů. 25. června večer vjel král za mrtvolného ticha do Paříže středem dvou špalírů vojáků se skloněnými puškami. To byl pohřební průvod monarchie. Králův útěk představuje jednu ze závažných událostí Revoluce. Ve vnitřní politice země znamenal nesmiřitelnost protikladu mezi královskou mocí a revolučním národem a v zahraniční politice uspíšil konflikt.11
Útěk krále vyvolal rozmach lidového a demokratického hnutí, avšak strach z lidu přiměl vládnoucí buržoazii k posílení moci a k zachování monarchie. Demokratické hnutí žádalo na Ústavodárném shromáždění vyhlášení republiky. 17. července 1791 se kordiliéři shromáždili na Martově poli, aby na oltáři vlasti podepsali republikánskou petici. Ústavodárné shromáždění pod záminkou, že jde o vyvolání nepokojů vyhlásilo stanné právo, národní garda, výhradně buržoazní, obklíčila Martovo pole a zahájila bez vyzvání palbu do neozbrojeného davu (50 lidí bylo zabito). Následovaly surové represálie. Tato situace je nazývána teror trikolóry. Politické důsledky této události znamenaly rozštěpení Vlastenecké strany do dvou frakcí - konzervativní jakobíni založili nový klub v klášteře feuillantů, byli ochotni dohodnout se s králem a aristokracií, proti nim stál Robespierre v čele demokratického křídla, které se ještě těsněji přimklo k radikální větvi jakobínů.12
Vláda liberální monarchie, která byla nastolena Ústavou z r. 1791 netrvala ani rok. Vládnoucí buržoazie, vystavená na jedné straně tlaku aristokratické reakce, kterou vedl král, a na druhé straně tlaku lidu, neváhala vyvolat zahraničně politické obtíže, aby tak čelila obtížím vnitropolitickým. Proto za účasti krále uvrhla Francii a Revoluci do války (1792 – 1815). Ale válka zmařila všechny plány jejích vůdců. Znovu ožilo revoluční hnutí a přineslo s sebou svržení monarchie a společně s ním o několik měsíců později i pád buržoazie samé.13

Proces s Ludvíkem XVI.

11. prosince 1792 začal proces s Ludvíkem XVI. kterého obžaloba obvinila z dvojaké politiky v průběhu revoluce. Všechna obvinění panovník odmítal nebo si na své činy nevzpomínal. O odsouzení krále rozhodlo lidové hlasování, které žádalo královu hlavu. 21. ledna byl Ludvík XVI. popraven jako občan Ludvík Kapet. Před svou popravou se pokusil poslední slovo, avšak to bylo utopeno v hřmotu bubnů, takže nebylo možno zachytit, co řekl. Když jeho useknutá hlava spadla do pytle, byla vytažena katem a podržena tak, aby ji všichni viděli.