Monarchisté se však nevzdali a vytvořili ozbrojené prapory, se kterými oblehli Konvent. Ústřední komise povolala generály Murata a Bonaparta a jejich vojska roajalisty odzbrojila. Konvent zvítězil a mohl vyhlásit nové volby. Vláda Direktoria

Myšlenkou tříletých dějin Konventu (20. září 1792-26. října 1795) bylo navždy zabránit aristokracii v přístupu moci a znemožnit nastolení monarchie. Nyní se přidalo i nikdy neumožnit návrat demokracie. Nová ústava z r. 1795 byla koncipována tak, aby byla zaručena vláda buržoazie a potlačen nátlak ulice. Její úvod netvoří již deklarace práv, ale Deklarace práv a povinností člověka a občana. Znamenala také návrat k cenzovnímu volebnímu systému z r. 1791. Zákonodárná moc měla být složena ze dvou sborů – rady starších a rady pěti set. Výkonnou moc mělo v rukou pětičlenné Direktorium jmenované radou starších. 18
V zimě 1795 – 1976 vzrostl vliv jakobínů, jež zpočátku Direktorium tolerovalo. Jejich hlavní mluvčí Babeuf viděl skutečnou rovnost lidí ve společném majetku, práci a správě. Následkem toho bylo okamžité zavření jakobínských klubů a nařízení, které hrozilo trestem smrti každému, kdo by propagoval obnovení království, kdo by vyzýval k plenění a drancování nebo rozdělení soukromého majetku. Babeufeho a jeho příznivci dostali doživotní žalář. I Direktoriu zápasilo jako předchozí vlády s finanční krizí. Neschopnost řešení dohnala stát opět ke státním půjčkám. Direktorium se stalo závislé na finančnících a bankéřích. Takovéto jednání vedlo ke korupci, spekulacím a obohacování majetných.

Státní převrat r. 1797

V dubnu 1797 se konaly volby, ve kterých bylo direktorium drtivou většinou poraženo a monarchistická pravice značně posílila.předsedou rady starších se stal Barthélemy. Pravice se sešla se v klubu, aniž by vytyčila koncepci své politiky. Bílí jakobíni, stoupenci okamžité restaurace, byli v menšině; mnozí konstituční monarchisté odmítali násilí. Skupina nazývaná Ventre, rovněž roajalistická, chtěla provádět drobné reformy a vyčkávala.Bílí jakobíni počítali s Pichegruem coby velitelem v navrhovaném puči. Ten se však nemohl rozhodnout. 19
Otevřená krize mezi Direktoriem a radami, jejíž příčinou byly volby, které proběhly bez jakéhokoli pořádku, se mohla řešit jen dvěma způsoby: spojenectvím s lidem, nebo za pomoci armády. Velitelé Napoleon a Hoche se chopili příležitosti a vydali 1. července 1797 rozkaz táhnout na Paříž. Ta byla již za tři dyny obsazena. Následovalo okamžité zatčení Barthélemyho, Pichagrua a dalších poslanců.