Případný odpor byl zmařen prohlášením, že bude zastřelen každý, kdo by se pokusil nastolit monarchii nebo režim z r. 1793. Roajalistické nebezpečí bylo zažehnáno, ale ukázala se nedůslednost ústavy,že slabost vlády může vyřešit armáda, ale její velitelé na své zásluhy nedají jen tak zapomenout. Oslabení Direktoria a jeho pád

Státní převrat ale nemohl vyřešit tíživé vnitropolitické problémy. Byl vyhlášen bankrot a ministři se pustili do vytváření finančních a daňových reforem. Postupně byly v průběhu roku 1798 zavedeny daň živnostenská, pozemková, daň z nemovitostí, nepřímá daň z používání cest. Úspěšnost daňové reformy dokazuje to, že její osnova přetrvala po celé 19. století. Přesto v době svého vzniku nebyla schopna odstranit deficit. Nestálost politického klimatu způsobila zapomenutí ctností z prvních let Revoluce a do popředí se dostala honba za požitky a rozkošemi, „neboť ty jediné jsou jisté a je třeba si je užít, dokud nám je příští politický režim neodepře“. Po převratu se obrátily represe zdůvodňované nebezpečím roajalismu i vůči kněžím. Vláda se pokusila zavést proti katolicismu nový kult, tzv. teofilantropii. Teofilantropická církev měl sdružovat obdivovatele boha a přátele lidí. Jejím hlavním propagátorem byl La Révelliere. Direktorium navíc vyžadovalo důsledně dodržovat dekádní kalendář. Lidé se tím více vraceli ke katolictví, čím tvrději vláda prosazovala své. Ve Francii vládla nespokojenost a pozice Direktoria začala slábnout. Roajalisté se opět chopili šance a 30. červen 1799 byl spíše dnem zasedání sněmovny než státním převratem. Podle rozhodnutí rad byli vyměněni všichni členové vlády, direktoři i ministři. Je nutné poznamenat, že k pádu Direktoria došlo za skutečného rozkladu. Spiknutí proti vládě

14. října 1799 dorazil vážený a uznávaný Napoleon Bonaparte do Paříže, kde nechtěl nechat Direktoriu svou zásluhu (lidé v něm viděli muže , který znovu nastolí mír v celé Evropě)20 , a proto se sblížil se stoupenci státního převratu, jehož organizátorem byl Sieyes. Přípravy na převrat se konaly rychle; podařilo se získat souhlas od několika představitelů vlády, dokonce na svou stranu strhli i buržoazii. Přízrak rovnostářského terorismu vyvolal paniku v jejích řadách. 9. listopadu 1799 byla svolána rada starších pod záminkou vojenské přehlídky v Tuileriích, načež odhlasovala přemístění do Saint-Cloudu. Všechny pařížské jednotky byly podřízeny Napoleonovu vedení. Den poté zasedaly rady v Saint-Cloudu, kolem kterého Bonaparte soustředil 4000-5000 vojáků. Na zasedání hrozilo protažení, a tak Bonaparte zasáhl.