Karel IV. byl zrozen roku 1316. Jeho duše opustila své pozemské tělo roku 1378. Na to, že vyrůstal v jemných poměrech se přizpůsobil tvrdým českým podmínkám. Jako Markrabě Moravský, dokázal velmi dobře vycházet se zdejší silnou šlechtou. V úloze spoluvladaře vynikal širokým politickým, kulturním a duševním založení.
Roku 1355 byl v Římě korunován na císaře Říše římské, přízeň svého lidu si získal tím, že se snažil zvelebit české země (Dal vybudovat Karlovu univerzitu, Karlštejn, Nové Město pražské, Karlův most a zahájil výstavbu katedrálu svatého Víta). Ani v duchovním odvětví nezahálel- zasloužil se o výstavbu pražského arcibiskupství. Do českých zemí se snažil vnést zákon, takzvaný celozemský zákoník. To se mu však nepovedlo, narazil na odpor české šlechty. Avšak nezůstal jen u architektonických a politických záležitostí. K zemím České koruny připojil roku 1368 Dolní Lužici a roku 1373 Braniborsko.

Karel IV. patřil k největším státníkům a duchovním osobnostem své epochy. Na svoji dobu byl neobyčejně vzdělaný, což dokazuje, že ovládal velké množství cizích jazyků. Snažil se povznést český lid jak duševně tak i kulturně. Tento jeho šlechetný úmysl se mu z větší části povedl. Doba jeho vlády představuje nesporný vrchol českých středověkých dějin. Jeho skutky a díla jsou neocenitelným přínosem pro český lid.

Poprávu je nazýván přívlastkem ,,Otec vlasti’’.