Po Napoleonově porážce probíhal stálý boj mezi liberály, usilujícími o zajištění občanských svobod, ústavou a monarchisty, kteří požadovali úplný návrat poměrů z té doby před revolucí 1789, tzn. včetně majetkových restitucí, cenzury apod…

Během dvacátých let získávali liberálové ve Francii stále silnější vliv. Byli zastoupeni v poslanecké sněmovně a mohli vydávat tiskoviny, kde kritizovali vládu. Vedle povolené liberální opozice působily však ve Francii ještě dvě nelegální opoziční skupiny. Demokraté, kteří se hlásili k odkazu republiky a bonapartisté. Když roku 1824 nastoupil na francouzský trůn král Karel X., otevřela se cesta k moci jiné opoziční frontě – krajním monarchistům, kteří odmítali jakýkoliv zastupitelský systém a požadovali naprostou restituci poměru z doby před rokem 1789. Prosadili vydání zákona o restituci veškerého majetku, který ztratila aristokracie v revoluci a zákon, jenž zakazoval kritiku církve.
Úspěchy aristokratů vyvolaly velmi nevraživou odezvu mezi liberály i mezi měšťanskými vrstvami. Zejména u pařížské mládeže získala silný ohlas republikánská agitace. Liberálové vyhráli volby, ale král Karel X. odmítl výsledky těchto voleb respektovat. Proto byla v březnu 1830 sepsána poslanci protestní petice. Král poté rozpustil sněmovnu a ohlásil, že hodlá skoncovat s ústavním systémem, zavedl cenzuru a omezil politická práva. To bylo podnětem k tzv. červencové revoluci 1830.

26. července protestovali v pařížských ulicích poslanci, žurnalisté a studenti. Následujícího dne se k demonstracím připojili řemeslníci a tovaryši z předměstí. Začaly růst barikády a 28. července pak demonstranti přešli do útoku. Dobyli radnici a vojenskou zbrojnici. Část pařížské posádky se přidala k povstání a zbytek upíchl téměř bez boje. Vzápětí upíchl také Karel X.

Do čela revolučních událostí se postavili liberálové, kteří vytvořili prozatimní vládu a začali urychleně připravovat novou ústavu. Karel X. byl prohlášen za sesazeného a novým panovníkem byl zvolen Ludvík Filip z orleánské královské větve Bourbonů. Ten byl velmi slabý a fakticky se nechával pouze ovlivňovat různými vrstvami obyvatelstva.
Systém zavedený Ludvíkem Filipem byl vítězstvím liberálů, byl založený na dodržování občanských svobod a poskytl také velkorysou podporu podnikatelům. Nová ústava snižovala volební census jen nepatrně a ponechala moc v rukou majetných statkářů a finančníků.

Přinesl Francii období hospodářské prosperity, avšak ta skončila hospodářskou krizí a korupčními skandály.