Když řeč dokončil a chtěl odejít, Drexler mu podal leták s nápisem „Mé politické probuzení“ (3) a během krátké doby přišel Hitlerovi korespondenční lísek se zprávou, že byl do strany přijat. O přijetí do strany Hitler zpočátku příliš nestál, ale nakonec k členskému zápisu přišel. Později se o straně vyjádřil takto: „Ta absurdní malá skupina s hrstkou členů se mi zdála výhodná tím, že nebyla zkamenělou strukturou, ale nabízela jednotlivci příležitost ke skutečně osobní aktivitě.“(4)

Thulská společnost
Další výhodou strany, jak Hitler následně zjistil, byla skupina lidí, která ji tajně podporovala – Thulská společnost. „Navenek vystupovala tato tajemná skupina jako literární kroužek, zasvěcený studiu dávných germánských dějin a zvyků. Jméno společnosti pocházelo z názvu mytické země na severu, Ultima Thule, o které se tvrdilo, že byla původním domovem germánské rasy. Mnichovskou pobočku založil ještě za války Rudolf von Sebottendorf, který nenápadně do společnosti přivedl 250 členů z Mnichova a dalších 1500 z Bavorska. Důležitou vlastností členské základny však nebylo množství, ale kvalita. Mezi členy společnosti byli právníci, soudci, universitní profesoři, policejní důstojníci, aristokraté, lékaři, vědci i bohatí obchodníci.“(5) Mimo to vydávala a distribuovala Thulská společnost velké množství antisemitistických brožur.

Hitlerovy první politické úspěchy
Německá dělnická strana byla veřejně neznámá a na scéně vysoké politiky nehrála velkou roli. Členstvím Adolfa Hitlera se ale tato situace začala pozvolna měnit. Hitler dosáhl toho, že zpráva o stranickém setkání byla otištěna v extrémně nacionalistických novinách Völkischer Beobachter (Rasový pozorovatel). K setkání bylo pronajato sklepení Hofbräuhausu, nejslavnější pivnice v Mnichově, jehož kapacita byla 130 míst, což bylo pro stranu obrovské číslo. Skutečný počet lidí, které setkání přilákalo, byl 111 a ve sbírce se vybralo 300 marek. Důstojník, který s Hitlerem sloužil v armádě, ho jednou vzal na setkání vlastenecké organizace Eisene Faust (Železná pěst), kde se Hitler seznámil s jejím velitelem, Ernstem Röhmem. Röhm uvěřil v Hitlerovi schopnosti a vstoupil do strany, což prakticky znamenalo nárůst členů o téměř celou Železnou pěst. Röhm se také stal silnou Hitlerovou oporou.

V tu dobu finančně podporovalo stranu jen několik málo německých obchodníků, rozhodující váhu však stále měli hubené příspěvky jejích členů. Díky Hitlerovým řečnickým schopnostem do strany vstoupily i někteří členové Thulské společnosti (např. Dietrich Eckard,
spisovatel, který ze svých neúspěchů vinil Židy), díky nimž se stranický rozpočet zhruba zdvojnásobil.