Hitler věděl, že silní budou nacisté jen tehdy, zůstanou-li jednotní a díky tomuto správnému zhodnocení situace strana nepřišla o podporu podnikatelů, naopak v roce 1929 vyšlo najevo, že ji finančně podporuje i nejbohatší muž v Německu – Fritz Thyssen. Fritz Thyssen
Roku 1926 došlo k sjednocení několika menších oceláren a vznikl tím největší německý koncern Spojené ocelárny. Většinový podíl v koncernu měli akcie firmy Thyssen, proto se Fritz Thyssen stal jeho předsedou. Proč podporoval nacismus i tento člověk?
Během komunistické revoluce byl v mládí se svým otcem zajat. Byli nejen drženi v hrozných podmínkách, ale několikrát jim vážně hrozilo i nebezpečí popravy. Strach o život v něm jistě zanechal nesmazatelnou vzpomínku a doživotní nenávist ke komunistům. Z tohoto důvodu v roce 1928 zajistil Hitlerovi půjčku na výstavbu nového sídla ústředny.
Nacisté ale ve skutečnosti z této půjčky zaplatili jen nepatrnou část, zbytek doplatil sám Thyssen.

Mussolini
V září roku 1922 proběhla schůzka Hitlerova zahraničního zástupce Karla Lückendeho s italským představitelem fašismu Mussolinim. Lückende byl do Itálie vyslán, aby zjistil, jakou povahu má vlastně italský fašismus a případně, jestli by právě Itálie nemohla být tolik hledaným Hitlerovým zahraničním spojencem.
Lückende odjížděl spokojen. Zjistil, že italský fašismus a německý nacismus mají velice podobné základy. Tato schůzka byla pevným základem pro budoucí přátelství Hitlera a Mussoliniho.

29. října se stal Mussolini předsedou italské vlády. V srpnu 1923 byl Lückende za Mussolinim vyslán znovu, tentokrát však s přesnými instrukcemi:
„1) Získat přízeň italského tisku a zajistit, aby novináři přijímali nacisty jako zdroj zpráv o německé situaci (nikoli aby spoléhali na berlínské tiskové agentury jako dosud).
2) Oslabit vliv berlínské vlády a využít každé příležitosti ke zvýšení prestiže nacistické strany.
3) Ujistit Mussoliniho, že nacistické Německo by nikdy nevznášelo územní požadavky v jižním Tyrolsku.
4) A konečně, pokud by to bylo možné, sehnat nějaké peníze.“ (13)
Karl Lückende byl velice schopný člověk a Hitlerovy požadavky se mu podařilo téměř výhradně splnit. Evard VIII.
Hitler měl mnoho sympatizantů dokonce i v britských nejvyšších kruzích. Jedním z nich byl princ waleský, pozdější král Edvard III. (po abdikaci zvaný vévoda windsorský). Již v mládí obdivoval Německo a miloval němčinu. Jeho matka byla německého původu (před sňatkem německá princezna) a kdykoliv mohl, mluvil s ní německy.