Úvod
Adolf Hitler se nedostal k moci snadno. Svou politickou kariéru započal roku 1919 a kancléřem se stal až o 14 let později, v roce 1933. Jeho plány s nacistickou stranou byly obrovské. K jejich uskutečnění bylo ovšem potřeba také obrovské množství peněz, které jeho strana v tu dobu neměla. Odkud přicházela finanční podpora? Kdo ji poskytoval? A proč?

Hitler velice rychle pochopil, že většina německých politických stran (1919-1933) není víc, než nástrojem mocných zájmových skupin. Na získávání prostředků zaměřil všechny své schopnosti. Jeho primárním cílem bylo získat přízeň mocných, když se mu to již začalo dařit, neváhal použít vydírání a úplatky. Znal cenu peněz a dokázal za ně koupit téměř všechny politické prostředky. Byl schopen šikovně zacházet i se zlem, jakým byl antisemitismus*, aby získal podporu bohatých příznivců. Dávno před Hitlerem bylo v Německu mnoho antisemitů, kteří však byli členy jen malých bezvýznamných stran, pro jejich ideály naprosto neúčinných. Štědré dary, které Hitler získal, mu poskytly nezbytné prostředky, aby tyto skupiny zorganizoval a získal tak podstatnější politickou sílu.
V politice stála za Hitlerem mocná tajná společnost, bez jejíž podpory by nic ze svých plánů nemohl uskutečnit. Nikdo z jejích členů nepatřil ke skutečné hospodářské elitě.

Další sponzory získával tak, že se mu podařilo odhalit propojení mezi velkými průmyslníky
a významnými liberálními politiky, čehož mohl později pod pohrůžkou využít.
Jedním z nejvýznamnějších objevů novodobé studie je zahraničního financování, které mělo nemalý podíl na Hitlerově nástupu k moci. Peníze přicházely z Rakouska, Británie, Ruska, Československa, Finska, Francie, Itálie, Holandska, Maďarska, Švédska, Švýcarska i ze Spojených států. Je pravda, že některé tyto prostředky pocházely od Němců žijících v zahraničí, ale většina byla od prominentních státních příslušníků těchto zemí. Proč to dělali? Motivy byly rozdílné: Henry Ford chtěl šířit antisemitickou filozofii, Mussolini doufal ve vznik německého fašismu, ruská vévodkyně Victoria chtěla podpořit antikomunismus, sir Henry Deterding (anglonizozemský magnát) chtěl znovu získat podíly ve společnostech, které mu komunisté znárodnili.
Bez těchto lidí by Hitler zůstal jen bezvýznamnou figurkou v zákulisí. A tito lidé, jak Němci, tak cizinci, mají naprosto stejnou míru zodpovědnosti, jako aktivní nacisté, kteří šířili antisemitistickou propagandu „fyzicky“.