IV. křížovou výpravu vyhlásil papež Inocenc III. roku 1198. Její cíl byl znovu dobýt Jeruzalém a Egypt. Benátčané však na cestě požádali křižáky o dobití Zadaru. Oni tak učinili a zasáhli pak i do byzantského nástupnického sporu. Vyhověli žádosti prince Alexia o pomoc pro svého otce Izáka II. Angela, který byl nedávno svržen svým bratrem Alexiem III. 17.6.1203 byl za jejich podpory znovu dosazen ne trůn Izák II. a jeho syn Alexios IV. V roce 1204 však byli oba císaři zabiti při povstání, které vypuklo proti vměšování se křižáků do byzantských sporů. Byzantským císařem byl prohlášen Alexios V. Murtzuflos. Nato vůdci křižáků Bonifác z Montferratu a benátský dóžo Eriko Dandolo vydali povel a křižáci dobili Konstantinopol. Na troskách Byzantské říše vznikla řada křižáckých států v čele s latinským císařstvím se středem v Konstantinopolu. Prvním císařem se stal Baldvin I.
( V. křížová výprava 1228-29. Císař Fridrich plní křížový slib a křižáci se zmocňují Jeruzaléma, Betlému a Nazaretu. Poté však odcházejí.)

VI. křížová výprava 1248-1254 Slib francouzského krále Ludvíka IX. Svatého zachránit Svatou zemi a dobýt Egypt. Ale král upadá do zajetí a tažení ztroskotává.

VII. křížová výprava 1270 Ludvík IX chce obrátit obrátit na křesťanství tuniského sultána, ale náhle umírá a tažení je přerušeno. Poslední Řiháci se vracejí do Evropy.
Sedmi křížových výprav se zúčastnilo přes milion lidí, ale sotva polovina do Svaté země skutečně došla. Odhadem na křížových výpravách padlo přes 500 000 lidí. (Nepočítají se ovšem ztráty na muslimské straně. )