Křížové výpravy

Křížové výpravy byly vojenské výpravy s cílem osvobodit svatou zemi od pohanů.
Vše začalo v roce 1071, kdy Seldžukové dobyli Jeruzalém a bránili křesťanským poutníkům v cestě do Jeruzaléma. Západní svět se cítil ohrožen, a tak 27.11.1095 na koncilu v Clermontu papež Urban II. vyhlašuje křížovou výpravu proti Seldžukům. Papež prohlásil: „Bůh to chce!“ Nadšení pro křížovou výpravu rostlo. Všem rytířům bylo slíbeno odpuštění a ochrana jejich majetku po dobu jejich nepřítomnosti. ( Církev takto velmi zbohatla. )

I. Křížové výpravy se zúčastnilo asi 330 000 ( Svaté zemně dosáhlo asi jen 40 000 ) bojovníků. Pochody vojsk byly uskutečněny v několika skupinách. Kromě vojenských výprav se uskutečnila v roce 1096 také „křížová výprava“ chudých lidí, které vedl eremita Petr z Eremisu ( Známý také jako Petr poustevník. ) Tato výprava byla špatně vyzbrojená a organizovaná. Nikdy se do Jeruzaléma nedostali, ale spíše planili a masakrovali židovské obce na své cestě a v Porýní. Nakonec padli do léčky muslimů a byli zmasakrováni. Historička Anna Koménová o tomto masakru napsala: „Mrtvá těla navršily na hromadu. Nebyla to vysoká hora, nýbrž hodně široký a hodně vysoký kopec. Tolik mrtvých bylo.“

V roce 1212 se také uskutečnila dětská křížová výprava, kdy se tisíce křesťanských dětí a kleriků vydala na cestu do Palestiny. Většina dětí však cestou zemřela, nebo byla prodána do otroctví. Svaté země nikdy nedosáhly.

I. křížová výprava byla asi nejúspěšnější. V roce 1098 křižáci vedení Bohemundem dobyli se zrádcovou pomocí město Antiochii a její obyvatele téměř vyvraždili. Záhy se však ocitli v obležení muslimské armády, která byla proti nim vyslána z Mosulu. Po několika dnech už křižáci umírali hlady. Pak se jakémusi poustevníkovi Petru Bartolomějovi údajně s Boží pomocí podařilo nalézt kopí, kterým byl proboden bok Kristův, když umíral na kříži.
Pochodujíc za svatou relikvií se oslabenému zfanatizovanému vojsku křižáků podařilo rozdrtit muslimskou armádu.

V roce 1099 4 roky po odchodu z Evropy se křižáci zmocnili Jeruzaléma. Obyvatele zmasakrovali. Tehdejší dějepisci uvádějí, že se křižáci brodili po kotníky v krvi muslimů. Masakr nastal částečně také proto, že obyvatelé spolykali své zlato, aby se nedostalo dobyvatelům do rukou. Zlatachtivý křižáci na tento trik přišli a muslimy jednoduše rozpárali. Gottfried z Boilonu založil roku 1099 Jeruzalémské království.

V roce 1144 však bylo hrabství Edessa, nejstarší křižácký stát dobyt Seldžuky. Na výpravu proti pohanům se opatovi Bernardovi z Clairraux podařilo svolat více než 240 000 lidí. Pod vedením králů Francie a Německa táhli křižáci v roce 1144 do svaté země. Cestou se jim podařilo dobýt Lisabon a pomoci tak portugalskému králi Alfonsovi I. Dobyvateli v boji proti Maurům. II. křížová výprava byla vojensky oslabena už od počátku, když papež dovolil Sasům jejich vlastní křížovou výpravu proti „Vendům“ – pomořanským a polabským kmenům Slovanů ( Oborité, Lutici, Pomořané ) Pod vedením vévody Jindřicha Lva vtrhla dvě vojska do země oboditského knížete Niklova, ale nedokázala dobít Štětín a ani se jim nepodařilo zvítězit v bitvě u Schwerinského jezera.

Damašek 1171. Saladin ( Saláh ad-Dín Júsuf ibn Ajjúb ) vrchní velitel vojsk Fátimovského sultána v Damašku svrhl dynastii Fátimovců a nastolil vládu dynastie Ajjůbovců. Roku 1174 dobil Sýrii, 1183 Aleppo a 1186 Mosul. A pak 6.10.1187 Saladin porazil v bitvě u Hattinu křižácké vojsko a dobil Jeruzalém. Papež Řehoř VIII. Vyhlásil III. Křížovou výpravu na obranu svatých míst před nekřesťany. Křižácké vojsko se roku 1189 vydalo různými cestami do svaté země pod vedením císaře Fridrich I Barbarossy ( Německo), krále Filipa II. Augusta ( Francie ) a Richarda I. Lví srdce. Na cestě se však císař Fridrich utopil při koupeli v řece Salep v Anatolii. Po jeho smrti převládl v německém vojsku strach a velká část křižáků se vrátila spět do vlasti.

Na III. křížové výpravě se křižákům podařilo dobýt pevnost Akko. 2.9.1192 bylo uzavřeno příměří mezi Richardem Lví srdce a sultánem Saladinem. Saladin zaručil křesťanům svobodný přístup ke svatým místům, ale Jeruzalém si ponechal ve svém vlastnictví. ( 4.3.1193 Saladin v Damašku umírá. Král Richard Lví srdce zemřel 6.4.1199 ve Francii, kde byl vězněn Jindřichem VI. Na hradě Trifels v Rýnském Falci. )
IV. křížovou výpravu vyhlásil papež Inocenc III. roku 1198. Její cíl byl znovu dobýt Jeruzalém a Egypt. Benátčané však na cestě požádali křižáky o dobití Zadaru. Oni tak učinili a zasáhli pak i do byzantského nástupnického sporu. Vyhověli žádosti prince Alexia o pomoc pro svého otce Izáka II. Angela, který byl nedávno svržen svým bratrem Alexiem III. 17.6.1203 byl za jejich podpory znovu dosazen ne trůn Izák II. a jeho syn Alexios IV. V roce 1204 však byli oba císaři zabiti při povstání, které vypuklo proti vměšování se křižáků do byzantských sporů. Byzantským císařem byl prohlášen Alexios V. Murtzuflos. Nato vůdci křižáků Bonifác z Montferratu a benátský dóžo Eriko Dandolo vydali povel a křižáci dobili Konstantinopol. Na troskách Byzantské říše vznikla řada křižáckých států v čele s latinským císařstvím se středem v Konstantinopolu. Prvním císařem se stal Baldvin I.
( V. křížová výprava 1228-29. Císař Fridrich plní křížový slib a křižáci se zmocňují Jeruzaléma, Betlému a Nazaretu. Poté však odcházejí.)

VI. křížová výprava 1248-1254 Slib francouzského krále Ludvíka IX. Svatého zachránit Svatou zemi a dobýt Egypt. Ale král upadá do zajetí a tažení ztroskotává.

VII. křížová výprava 1270 Ludvík IX chce obrátit obrátit na křesťanství tuniského sultána, ale náhle umírá a tažení je přerušeno. Poslední Řiháci se vracejí do Evropy.
Sedmi křížových výprav se zúčastnilo přes milion lidí, ale sotva polovina do Svaté země skutečně došla. Odhadem na křížových výpravách padlo přes 500 000 lidí. (Nepočítají se ovšem ztráty na muslimské straně. )